Takový je náš fotbal

Fotbalový útočník Václav Svěrkoš má průšvih. Po včerejším ligovém utkání v Teplicích chytil pod krkem obránce Antonína Rosu.... Tolik internetové i tištěné noviny. Pak následují výroky obou zmíněných, že oni nic, že to ten druhý. Ostravský trenér „nic neviděl“. A nakonec důkaz v podobě videozáznamu, který jasně dokazuje, že baníkovský hráč opravdu teplického přiškrtil. Proč tedy tak zarytě tvrdil, že je nevinný? Proč jednoduše nepřiznal vinu a neomluvil se?

Ilustraení fotoIndrja

V našem fotbale už dávno není všechno v pořádku. Nechme teď stranou Ivánky a kapříky, ale podívejme se na morálku hráčů. Jsou většinou dobře placení, někteří už ve věku, kdy jejich vrstevníci musejí vyjít s rodičovským kapesným ve výši pár stovek. Zvyknou si, že jsou hvězdy, že je všichni obletují, dávají rozhovory celostátním periodikům, lepé dívky je prosí o podpis, mnohdy se jim přímo nabízejí... To se pak těžko vzpomíná  na to, že v běžném životě je vše trošku jinak. Pravda, většinou je toto všechno vykoupeno těžkou fyzickou dřinou, častým pobytem na operačních stolech, brzkým opotřebením, někdy i trvalými následky na zdraví; tohle ale mladí fotbalisté nevnímají. Vnímají hlavně, že oni jsou ty slavné hvězdy. No a hvězda má nárok na hvězdné manýry.

Mám s tím vlastní zkušenost. Jeden člen naší rodiny také vyrostl v jednom slavném fotbalovém týmu. Více méně vlastní vinou onu pověstnou díru do světa neudělal, ale zažil s oním klubem spoustu pěkného, poznal kus světa, našel tam kamarády, hodně se naučil. V dobrém i zlém. Nám tak bylo dopřáno vidět, jak hlavně na těch nejmenších často trenéři páchají škody. Např. když jim nejen dovolí mluvit vulgárně, ale sami s nimi tak mluví. Když je učí jak faulovat, aby to rozhodčí nepoznal. Když jim napíšou omluvenku pro školu, protože fotbal je důležitější. Když je začnou kluby ve čtrnácti platit a protežovat a pěstovat z nich hvězdy. A to všechno v době, kdy jsou ještě dětmi a zdaleka nemají pevné morální zásady.

Já vím, je to dnes těžké. Kdo nemá ostré lokty, zůstane sedět a ti „šikovnější“ ho převálcují. Ale možná.... Kdyby v tom nejútlejším věku šlo hlavně o to, vychovat slušné a poctivé lidi, pak by možná ten sportovní vrchol přišel sice o pár let později, ale dobře placený fotbalista by před zraky kamer neinzultoval soupeře a netvrdil při tom, že všichni lžou, protože on nic neudělal. Vím, bude potrestán, nezahraje si, dostane asi i finanční pokutu, pěkně mastnou; kdyby ji napálili mně, pěkně bych se pod tou sumou prohnula. On si odepře možná nějakou tu radost života, a bude-li nepostradatelný, klub mu to třeba nějak jinak vykompenzuje, kdo ví. Udělali jsme si ze sportovců modly, mladí je obdivují, chtějí být slavní jako oni, přitom ale všichni pasou po jejich „šlápnutích vedle“, a protože to bývají hodně mladí kluci, pěkně zhýčkaní svými kluby, většinou se dočkají – aspoň občas. Pak jim dá tisk „pěkně pokouřit“. Ale znovu opakuji: nemělo by být důležité je vychovat tak, aby nefér chování bylo pro ně nepřijatelné? Možná by si měli vzít za vzor paraolympioniky.  Mezi nimi na nefér jednání hned tak nenarazíte. Zato nejsou bohatí – tedy penězi, ale odvahou, vírou a čestným chováním určitě.