Šťastné a veselé!!!

Radia na všech frekvencích hudou Merry Christmas nebo Dudlaj, dudlaj, dudaj dá, děti zkoušejí silvestrovskou pyrotechniku, psi z toho šílí, matky omdlévají pod tíhou nákupů a šéfové vymýšlejí porady, na kterých se se svými zaměstnanci chtějí rozloučit a popřát jim do nového roku. A jen tak mimochodem nám sdělují, jaké pohromy se na nás chystají.

Já jako učitelka sice supervánoční úklidy nepořádám (dělám je až o příslušných prázdninách a úklidová mánie se mě stejně drží průběžně), ale občas - jako každá žena - propadnu panice, že nestihnu to či ono. My ženy se totiž na konci roku dostáváme do mlýnice, v níž pověstné kameny tvoří závěrečné účtování v zaměstnání a vánoční idyla, již od nás očekává rodina, aniž by se ovšem většinou DOBROVOLNĚ zapojila. Ono kdo by se taky dobrovolně ruinoval úklidem, pečením, vařením - lepší je těšení, to je z předvánočních aktivit nejoblíbenější.

V čase adventním se také trhají pytle s různými charitativními akcemi, koncerty, vánočními hrami, jako bychom žili ve století 16., kdy z důvodů krátkých dnů a neexistence úsporných žárovek nebylo lze trávit dlouhé zimní večery jinak než draním peří či zábavou v pravdě lidovou - zpěvy, vyprávěním hororových příběhů a hraním divadla. K tomu všemu se přidají také různé srazy - po pěti, deseti či více letech, večírky stužkovací, pamětnické, předvánoční, rozlučkové... a den má pořád jen 24 hodin. Zajímavé, že organizátory bývají většinou muži:-). Časem se tak stáváme alergickými - tedy my, ženy, na věty typu: tak se na to vykašli, ono to nějak dopadne. Ale, milé dámy, zkuste vytvořit vánoční atmosféru podle rad Ony Dnes - přes špinavou sedačku přehoďte fešný pléd, na okno navěšte či nalepte výzdobu, cukroví nakupte v hyper či super, všude nastrkejte zelené větvičky a usedněte do křesla a užívejte vánoční atmosféry. Dárky už dávno objednáváme přes internet, a někdy je dokonce pošta i stihne doručit včas. Kapr i salát se dají koupit už hotové a nemáme-li malé děti, které touží dát si s kaprem společnou koupel ve vaně, je to skvělé řešení. Možná by nám pak i zbyl čas zapálit si v neděli 4 svíčky, pustit si Rybovu vánoční mši, sednout si pěkně do křesla a relaxovat po závěrečném finiši v práci.

Asi bychom měli opravdu přibrzdit - i když řekněte šéfovi, že budou Vánoce a vám už se nechce - nebo nám hrozí zblbnutí a následný vánoční kolaps. Nebo aspoň to, co se stalo mě. Šla jsem se projít mezi nazdobenými stánky na adventním tržišti, až jsem narazila na svařák. Vytáhla jsem dvacku, nechala si načepovat víno do kelímku... a vtom vidím přes silnici přijíždět svůj autobus. Seplo to ve mně naprosto podvědomě. Tak jak jsem v poslední době zvyklá -  nejdřív jsem si ale přihnula jak vysloužilý námořník, abych víno nevybryndala - a s jeho zbytkem v kelímku vystartovala jak Bolt, aby mi autobus neujel. Až když jsem ho s jazykem na vestě doběhla, jsem si uvědomila, že vlastně nikam nespěchám a že jsem si chtěla udělat chvilku předvánoční pohody...