Radši nikam nejezděte

Že je občasné setkání s přáteli nejlepší terapie na různé trable, ví každý. I proto - hlavně o prázdninách - cestují lidé sem a zase tam. A doufají, že dojedou. Dojedou?

Život mě zanesl daleko od rodného kraje, a zatímco v mládí jsem jeho absenci příliš neprožívala, na „stará kolena“ se mi stýská nejen po místech kdysi tak důvěrně známých, ale hlavně právě po oněch „známých“. Jak se okruh spolužáků a spolužaček začal zmenšovat, začala jsem „domů“ jezdit častěji, abych něco neprošvihla. A posledních pár let se z mých cest stala nejen jakási letní polorutina, ale i opakující se horor.

Netuším, na čem jsou závislé termíny oprav silnic a železnic, ale předpokládám, že na penězích. Většinou se zřejmě jedná o dotace, a ty když přijdou, jde se na to. Bez ohledu na to, že na silnici x se kope plyn a na doporučené objížďce y se pro změnu děla nový asfalt. I rozhodne se proto cestovatel, že využije železnice. Nejedna reklama nám vnucuje, že je to nejkrásnější způsob cestování.  Ouha, jenže na vaší trase může být až neuvěřitelné množství výluk projevujících se pomalou jízdou, předem hlášeným zpožděním, v nejhorším případě zavedením náhradní dopravy v podobě autobusů. A co čert nechtěl, na silnici, po které výluková trasa vede, je několik objížděk, případně doprava řízená semafory v jednosměrném provozu. Že přeháním?

Minulý týden jsem cestovala mezi Ostravou a Vrchlabím, což je i tak poněkud komplikované, neboť je třeba třikrát změnit vlak. Na stránkách ČD jsem se dověděla, že už do Ostravy rychlík přijede se zpožděním, neboť bude mít z důvodu prací na trati dvakrát pomalou jízdu. Další dvě pomalé jízdy mám očekávat - a tudíž další sekyru - mezi Olomoucí a Pardubicemi. Dobrá, v Pardubicích mám na přestup dvacet minut. Kupuji tedy jízdenku, ale program mi hlásí, že z provozních důvodů nemohu dostat místenku do rychlíku z Pardubic na Liberec. A přes červenou bublinu nejede vlak, nedostanu ji ani z Ostravy do Pardubic. Vyřešila jsem to koupí jízdenek dvou - do a dále z Pardubic. První problém zažehnán.

Sedím v rychlíku, sleduji čas a průběžně se modlím - jako ostatně několik posledních let, protože práce na trati jsou už letním folklorem. Do Pardubic dojíždíme v limitu možného zpoždění. Ovšem ČD si pro cestovatele nachystaly malý bonus v podobě výluky na trati mezi Hradcem Králové a Starou Pakou, o níž se cestovatel při koupi jízdenek nic nedověděl. Nasedám tedy do vlaku směr Hradec Králové, zatím nevědomá, co mě čeká. Průvodčího jsem se nedočkala, na nádraží nebyla jediná směrovka, kam teď? I běžím za davem, neboť doufám, že aspoň jeden člověk ví, kam jde. Před nádražím nakonec nacházíme několik autobusů a jede se. Jenže: u Hořic je doprava svedená do jednoho směru a řízená semafory - to ještě netuším, že cestou zpět už pojedeme objížďkou přes centrum města. Opět se horoucně modlím ke všem svatým. Ač i rychlík z Prahy, na který v Pace přestupuji, má na trati výluku, a tudíž očekávané zpoždění, to naše je větší.

Modlení pomohlo, rychlík počkal a já si oddychnu, protože „lokálka“, která mě odveze poslední dvě zastávky do cíle, jiný cíl než právě tento nemá, ta jistě počká.

Cesta zpátky je mnohem jednodušší, ač je vlastně složitější, neboť lidí i nástrah na cestě je víc. Ale jste-li jednou na páteřní české železniční trati, možností je víc a můžete si říkat, že teď už nějak dojedete.

Musím říct, že přes výluky to tak zlé nebylo - pominu-li špatnou informovanost cestujících na netu a v Hradci Králové. Ale co absolutně nechápu, je to, proč práce na silnici a železnici nelze nějak koordinovat. Tato situace se opakuje už několik let. Podobně hororově jsme do Vrchlabí cestovali posledních téměř pět let - objížďka za objížďkou a k tomu výluky na železnici.  A podobnou situaci zažívali skoro dva týdny i cestující z Ostravy do Olomouce přes Opavu, kde probíhala výluka. Cestující proto museli z Ostravy jet autobusem do Opavy a tam přestoupit na vlak. Ale na silnici, po níž autobusy jezdily, se delší dobu pracuje, doprava tam byla po celou dobu svedena do jednoho pruhu a řízena semaforem. Zase - kde zůstal selský rozum?

Chápu, že „musíme to opravit“ - oblíbené cedule ŘSD na našich silnicích, ale nechápu, proč se neustále opravuje nedávno opravené? Šetří si příslušné instituce práci na roky, aby dali vydělat co největšímu množství dělníků? Nebo to neumíme a pořád to flikujeme? Kdo ví. Pravdou další je, že např. na dálnici do Brna z Vyškova se opravuje snad každý rok a folklórem je mnoho kilometrů uzavřená silnice, kde se nic neděje, jen na malém kousku pracuje houfek dělníků a zanedbatelné množství strojů. A v podvečer už tam neuvidíte ani nohu. A v protisměru se tam i zpět šine pomalu jedoucí kolona naštvaných řidičů, kteří nejsou slepí.

Je léto, dovolených čas. Chystáte se vycestovat z výše zmíněných důvodů letadlem? Nemáte vyhráno! Vzpomeňte si na začátek prázdnin, kdy z důvodů přetížení tras spousta lidí zůstala hodiny na letišti.

Tak šťastnou cestu :-)