A máme tu zase srpen. Nejenže počasí stojí za houby, ještě mi prý hrozí nebezpečí ochoření. Jeden nejmenovaný lékař mi kdysi prozradil, že v srpnu rapidně stoupá nemocnost učitelů a učitelek a že je to psychické, protože vědí, že už brzy TO začne…
Tedy kdysi jsem se do školy těšila téměř jako žáček z kašičky – co doma, nuda… Ale co se otevřely hranice a mám vnoučata na druhém konci státu, mi málem prázdniny nestačí. A taky ten klid. Nikdo mi neřve pod uchem, nemusím se rozčilovat kvůli prkotinám – třeba jestli primáni zdraví, nebo ne - , nádhera. Jenže neklid právě přichází.
Už teď nás půl národa nemá ráda. Jsme vlastně jediní ze státních zaměstnanců, kteří nedotují ze svých platů státní průšvihy, naopak. Školství jako žrout peněz (nové maturity) si „vydupalo“ peníze i na nějaké to zvýšení (tedy polepšili si hlavně mladí, zaslouženě, ale vysvětlujte to národu!) A teď pan ministr Dobeš neuváženě prohlásí, že na platy učitelů bude, i kdyby to měl vzít kuchařkám a školníkům. Několikrát od té doby sice svá slova dementoval a nejnověji slíbil propouštět na ministerstvu – to mě moc zaujal, protože prohlásil, že propustí tolik lidí, že to tu ještě nebylo. Jestliže je to tak moc, teoreticky hrozí přímo rozpad českého školství! A nebo naopak se ukáže, kolik že lidí se na našem milém ministerstvu jen tak zašívalo a užíralo školníkům chleba.
Nechtěla bych být školníkem, dokonce ani s vysokoškolským vzděláním – i taková školnice existuje a myje podlahy stejně jako každá jiná. Jen se po večerech učí a po odpolednách skládá zkoušky na „výšce“. Paní na vrátnici školy – tedy na recepci je milá, usměvavá, má vzdělání – maturitu, přehled, umí i víc, než jen otevřít dveře a zvednout telefon, ale tu podlahu myje odpoledne taky. A obě dvě, stejně jako další jejich kolegyně – nepedagogické zaměstnankyně – uklízečky, kuchařky – to dělají za pár korun.
Už teď slyším ze svého okolí, ať si nestěžuji (i když já si nestěžuji, já už „jsem za vodou“ - děti vystudovaly, byt mám rekonstruovaný, ale být o 15 let mladší, tak mi asi do skoku nebude…), že mám dlouhé prázdniny a ještě mi ministr vyběhal lepší plat. A teď se navíc ještě nebudu moct podívat do očí uklízečce, která běhá po škole s vyplazeným jazykem a odstraňuje nebetyčný „bordel“ po naší skvělé budoucnosti a ještě mi stihne umýt hrníček od kafe, který jsem nechala ležet na stole. Za pár šupů, mládeži nestojí ani za pozdrav a s perspektivou, že od podzimu to může být horší. Děti dnes dobrovolně nesmažou ani tabuli, petky od pití házejí na zem a jogurty od oběda rozprsknou po zdi v šatně – klidně i na gymnáziu. Však to ta socka uklidí.
Přidejme soudcům, zaslouží si to. Uberme školníkům, zaslouží si to?
Kdo má hodně, chce víc. Kdo má málo, ať drží hubu! Zvláštní politika.
