Pro koho jsou zákony?

Dnes jsem poslouchala v rozhlase polední publicistiku a málem jsem oběd nestrávila, jak mi mi hnula žlučí. Tématem byly roušky v poslanecké sněmovně a diskutujícími Marek Benda a Jakub Michálek,  oba z Ústavně právního výboru.   

"Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch se při úterním jednání Poslanecké sněmovny výrazně zlobil na poslance, kteří v jednacím sále neměli roušky. Argumentoval tím, že pro politiky nemohou platit jiná pravidla než pro občany. A navíc ve Sněmovně - tedy na pracovišti, kde jsou podle nařízení vlády roušky stále povinné. " Tolik citát z Extra.cz.

Pan poslanec Benda s tím vyjádřil absolutní nesouhlas - pro něho je rouška omezováním osobní svobody. Na namítání kolegy, že v parlamentu je hodně starších, a tudíž nošení roušek by bylo vyjádřením solidarity s nimi, prohlásil, že prý poslanci si odhlasovali dobrovolnost a on dobrovolně roušku nenosí.  A vůbec, jakým právem nějaký ministr rozkazuje, co kdo smí.  A jak může vláda nařizovat něco parlamentu, který stojí nad ní. Legislativci nebudou přece poslouchat vládu! A vrchol všeho, který mě doslova dostal. Kolega namítal, že pro legislativce zákony platí také a hlavně, diktují-li národu, jak se chovat, měli by jít v dodržování zákonů příkladem. Pan Michálek to dokonce označil jako provokaci, když zákonodárci zákony porušují. Petr Gazdík prý řekl, že se necítí být nadčlověkem, když zaměstnanci sněmovny nosí roušku, on ji má také. Moderátor v souvislosti s tím položil panu Bendovi otázku: "Vy se cítíte být nadčlověkem, pane Bendo?" Prý ne, ale tímto způsobem protestuje proti "uzurpování pravomocí". A potom pan poslanec Marek Benda pronesl větu, kterou snad nelze zapomenout: "Já zákony, pokud mi to jenom  trochu jde, samozřejmě dodržuju."  A to jsou i chvíle, kdy mu to nejde? A lze se takto stavět k zákonům? A co by na to policie, kdybych porušila zákon a omluvila to tím, že mi to zrovna nešlo?

"Ach ty vládo, převrácená vládo, národy na šňůrce vodit chceš, ale jedním poslancem vládnout nemůžeš" - dovolila jsem si ve svém povzdechnutí parafrázovat Karla Havlíčka.

Nesouhlasím se všemi rozhodnutími vlády - ale zákony této země ctím. Koho jsme si zvolili, toho tam máme a co nám předestřou, musíme splnit. Protestovat lze, ale ne porušovat zákony. Při dalších volbách holt zvolíme někoho, kdo nám vyhoví lépe. Jak chceme vyžadovat občanskou poslušnost, když zákony porušují sami zákonodárci - nejen nenosí roušky, ale řídí opilí, šidí, podvádějí, kradou. Nelíbí se mi to a zlobí mě to. Ale je to moje vlast a utíkat nebudu. Ale půjdu opět volit a dobře si to promyslím.