Pro koho je maturita?

Včera jsem četla ve Frontě text jakési čtenářky, který dostal titulek Maturita není pro každého. Ó paní, jak mi mluvíte z duše!

Neustále rozebíráme, zda je státní maturita těžká, či lehká, ale pravdou zůstává, že by bylo třeba řešit, kde je maturita nutná a kde ne. Elektrikář, instalatér, opravář – tedy profese, s nimiž se běžně setkáváme v domácnosti, prodavačka, zahradnice, kosmetička, kadeřnice, ošetřovatelka – budou empatičtější s maturitou? Potřebuje prodavačka aktivně používat exponenciální rovnice či posloupnosti, popř. znát rozdíl mezi vektorem a skalárem? Bude fronta u její pokladny menší a ona sama se bude usmívat na svět, neboť ví, že ví? Nemyslím si to.

Na druhou stranu: „Pane mistře,“ to už zní! Ale vzhledem k tomu, že mistrovské zkoušky jsou dávno pasé, toto oslovení si vlastně nikdo nezaslouží. Zato valná část vyučenců směřuje dále k maturitě. Výuka na odborných školách je pak všechno, jen ne moderní. Učitelé „natloukají“ do studentů to, o čem jsou přesvědčeni, že by měli u maturity prodat, a ti se to snaží nabiflovat. Na nic jiného už nezbude čas a někdy se ho nedostává vlastně na nic. Nikdo totiž dopředu neví, co v tzv. didaktickém testu bude. A šéf CERMATu je odvolaný vlastně za prkotinu. Přiznám se, že ani mě, odbornici, chyba v zadání přijímací zkoušky hned nedošla. A „chybu“ v didaktickém testu považuji za uměle vyvolanou. Akademická diskuse tam, kde by stačil selský rozum. Pokud vím, pro školu platí Pravidla českého pravopisu, školní vydání. Ale pokud bychom porovnali různá vydaní pravopisných pravidel, mnohdy by platily i trojtvary. Tzv. akademická pravidla vysvětlují některé jevy poněkud jinak, než je ve školní praxi obvyklé a než uvádí ono školní vydání. A některá kapesní Pravidla českého pravopisu mají ještě svéráznější pojetí správnosti. A právě výše uvedená shoda pro podmět děvčata se ve školní praxi učí zcela jednoznačně. Tak kde je problém? Nepředpokládám, že student bude sám a dobrovolně pátrat po možných povolených variantách; mnozí z nich, pokud se s nimi neseznámili při výuce ve škole, Pravidla nikdy ani neotevřeli.

Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. A v tomto případě mi to přijde podobné jako v naší medicíně. Nehledáme příčiny, ale „léčíme“ následky. Což je špatně v obou případech.

P. S. Určitě se najde hůl i na mě, ale nemohu si pomoci. Maturita by měla opravdu být jen pro některé. Pak odpadnou marné a zbytečné diskuse.