Pozor, ať vás neskalpují závory

Včera jsme s manželem vyrazili na procházku a na medvědí česnek. Plánovaná vepřová na medvědím česneku ho málem stála život...

Cesta nás vedla přes hodně frekventovaný železniční přechod. Je to kousek od nádraží Ostrava-Svinov, v oněch místech je ještě šest kolejí, takže nějaké přebíhání přes koleje se tam praktikovat nedá. Věčně tam stojí skupina pěších a cyklistů, protože se stává, že koleje jsou stažené i dvacet minut. Podobná situace je i o pár kilometrů dále u stanice Polanka nad Odrou. Tam jsou koleje jen dvě, takže netrpělivci, kteří spěchají na autobusovou zastávku asi 100 m za koleje, to občas nevydrží a stažené závory  podbíhají.

Často jsou závory na obou místech stažené i přesto, že dlouho nic nejede. Tato situace nastala i včera, a jak to tak bývá, když cizí lidi spojí společný problém, řešili jsme počasí, závory, elektrokoloběžku, na které přijel jeden z čekajících, prostě probírali jsme leccos. Takže když se závory po několika minutách začaly zvedat, nečekali jsme na nic a vyrazili.

Manžel stál u závor nejblíž, tak chtěl využít náskoku a udělal první krok hned, jak se závory začaly zvedal. Přitom stále rozmlouval s pánem na koloběžce. Závory vyjely do poloviny, zacinkalo to a prudce spadly opět dolů. Manželova výhoda náskoku se ukázala nevýhodnou, neboť padající závora ho silně udeřila do hlavy a sedřela mu na jednom místě kůži z hlavy. Je to chlap, ale co kdybych tím nejrychlejším byla já? Nebo malé dítě? Jak se něco takového vůbec může stát? Kdo za to zodpovídá? 

Závory spadly, aniž bychom stihli přejít, a zůstaly dole dobrých deset minut, Během této doby přejela posunovaná lokomotiva a na konci osobní vlak. Když se závory začaly zvedat, stáli jsme všichni opatrně kus od nich a ještě chvilku nedůvěřivě čekali, jestli si to nerozmyslí.

Téma neštěstí na kolejích je časté. Ale není právě takovéhle "laškování" s trpělivostí a zdravím chodců - ostatně i řidičů jedním z důvodů, proč se závory snaží "oblafnout"? Od spolučekajícího jsme se navíc dověděli, že manžel není první, ale že se to tu občas stává. Není pak bezpečnější dobře se rozhlédnout a přeběhnout? (To není návod, to je úvaha.) 

Manžel si může hrdě říkat, že je opravdu praštěný, a já jsem si pořídila slušnou fóbii ze závor. Od teď je obcházím, nebo probíhám tryskem. Co kdyby si to zase někdo rozmyslel...