Ještě ji ani nemáme a už hýbe celou zemí - nová vláda. Už víme, o co přijdeme a na co si přjdeme. Víc ale asi bude toho prvního. První přišly na řadu polatky u lékaře - začalo se rušit jejich proplácení k nevůli mnoha hlavně starých lidí.
Není to tak, že by mi poplatky za recepty a za ošetření u lékaře tak strašně ležely v žaludku, že to nemohu rozdýchat. Taky jsem vcelku zdravá, tak jsem doposud neměla tu čest poznat systém v celé jeho kráse. A že to je docela zajímavé, jsem pochopila při svém posledním - doufám že nadlouho - onemocnění. Taky jsem pochopila svou stařičkou matku, která je "u doktora" jako doma.
Už podruhé se mi udělalo divně špatně, a tak jsem nevyužila neplaceného volna, ale naběhla za svým praktickým lékařem. Ten usoudil, že by to mohlo být od páteře a že by to chtělo neurologické vyšetření. Ale na to se čeká zhruba šest týdnů, leda... Leda že bych kolabovala - což byla v podstatě pravda. Pak mám právo jít přímo do nemocnice a žádat vyšetření tam. U nás je to fakultní nemocnice s poliklinikou, kde je všechno pěkně pohromadě. No a když jsem do nemocnice dokráčela pěšky, tak jsem jim tam vystřihla kolaps jako z učebnice, málem mě nestačili chytat.
I povozili si mě na vozíčku od dveří ke dveřím a pokoukali na mě 4 slovutní doktoři. Výsledek? Přestože to bylo v jedné nemocnici, na jedno doporučení od praktického lékaře, který mě neposlal za všemi čtyřmi, ale ti si mě takto předávali, protože se nemohli dohodnout, co mi to vlastně je, tak jsem každému musela zaplatit třicet korun. Lépe řečeno seskočit z vozíčku a zaskočit k automatu pro kuponek na 30 Kč. (Mimochodem tomu svému jsem za to doporuční dala taky třicet korun.)
Když k tomu připočítám 30 Kč + nějaký ten doplatek v lékárně, ušlou mzdu za tři dny, které jsem na doporučení lékařů strávila doma, propadlé obědy za dva dny - ty jsem musela uhradit v plné výši, tedy doplatila jsem ještě dotaci státu i zaměstnavatele, tak mě to bratru přišlo docela draho. Příště si to pěkně rozmyslím, než mě na fakultce zase uvidí.
Chápu, že jsou to prkotiny proti léčbě rakoviny či proti endoprotéze kyčelního kloubu. Ale na druhou stranu jsem pochopila, jak spoustu lidí tahle byrokracie musí štvát. Ještě nemáš ani "bumážku" v ruce a už na tebe volají plať! Jedna doktorka vstoupí dveřmi vpravo a druhá těmi vlevo a už to není třicet, ale šedesát korun. Není to směšné? Mně to tedy směšné připadalo.
Od té první paní doktorky jsem nakonec dostala kapačku, protože jsem prý byla odvodněná, a proto jsem kolabovala - ale že mě tam nechali několik hodin čekat bez možnosti se napít, to jí nedošlo. Tu kapačku si mohli ušetřit pro ty, co ji opravdu potřebují. Mně mohli nalít sklenici vody. Státu by to přišlo levněji a já bych nemusela za jednu návštěvu v nemocnici platit čtyřikrát polatek.
Buďte zdrávi i zdraví:-)
