Pomáhat a chránit. Opravdu?

Jako většina žen a matek jsem s ulehčením zaznamenala, že sexuální útočník byl dopaden. Čest a sláva policii. Ale zároveň mi to připomnělo mou příhodu, starou sotva pár let.

Setkala jsem se tehdy  s „úchylem“ - sexuálním deviantem. Takovým, co se ukájí před ženami, jež překvapí na pokud možno opuštěném místě.  Nebylo to poprvé – již dříve jsem narazila na muže, který se obnažovali na veřejnosti, snažili se dotýkat žen v dopravním prostředku či číhali ve křoví u domu. S jedním jsem měla tu čest dvakrát. Tehdy jsem ho potkala po druhé -  byl neklidný a obcházel školy, kde mělo zhruba za hodinu končit vyučování. Ihned jsme s ředitelkou školy volaly na policii. Vysvětlila jsem jim, že dotyčný muž mě již jednou obtěžoval v parku, kde se obnažoval a ukájel, a že nyní se zřejmě chystá na totéž, ale tentokrát před očima dívek za základky, popř. slečen z protějšího gymnázia. Policista si vše zapsal a pak začal výslech – můj! Jak se jmenujete, kde bydlíte, kdy jste se narodila, co tam děláte. Řekla jsem mu vše a upozornila ho, že to mají k podezřelému kousek – policie v té době sídlila o pár domů dále ve stejné ulici. Opáčil, jestli je svlečený a jestli jsme ho zadržely, aby neutekl.  Divila jsem se, proč. Myslela jsem si, že třeba někoho pošlou, kdo ho bude legitimovat, zapíší si ho, popř. budou po mně chtít, abych ho identifikovala či konfrontovala. Nic takového. Protože tentokrát byl oblečený, nešli se na něho ani podívat. Onen podivný muž se po chvilce okounění u školy odebral do nedalekého parčíku, kterým se děti vracejí ze školy. Jen doufám, že moc malých holek ten den nevyděsil.

Potkala jsem ho o ještě jednou o pár měsíců později. Na koupališti u dětského bazénu, jak „laškoval“ s  dívenkami tak třinácti – čtrnáctiletými. Radši jsem šla pryč. Kdybych je upozornila, že je to deviant, který se rád ukájí před ženami a dívkami, asi by mi nevěřily stejně jako tehdy policisté.

A proč o tom píšu? Zaujalo mě, že násilník z našeho kraje se původně také jen obnažoval. Vím, že každý, který se na mě tiskne v tramvaji či mi ukazuje ze křoví, jak ho příroda pěkně vybavila, nemusí být sadistický násilník, či dokonce vrah, ale pro jistotu by asi příslušné orgány – tedy policie, která má pomáhat a chránit, měly o takových lidech vědět a třeba zajistit jejich vyšetření lékařem, popř. léčbu.

U zadrženého muže mě nejvíc zaujalo, že je v péči odborníků. Zřejmě další z těch, kteří mají všechna práva – nelze upozornit, že je potenciálně nebezpečný, nelze před ním varovat, nutit ho k léčbě – dokud něco NEPROVEDE. Takový je náš právní řád. Být matkou oné znásilněné dívenky, toužila bych po trestu středověkém – nejen ženy si jistě představí jakém. Jen prase dokáže zničit tímto způsobem život malé dívce, žádná nemoc ho neomlouvá. A asi nejen mě přivede k opětnému zamyšlení nad zákonem: když má deviant zrovna kalhoty zapnuté, policii nezajímá.

Ženy: až půjdete příště parkem, kde vás může někdo přepadnout, vedle „pepřáku“ mějte při ruce i foťák. Jinak policie nebude moct nic dělat, protože se vám NIC nestalo! Až ho potkáte příště, bude mít určitě zrovna kalhoty zapnuté.