Ostrava opravdu potřebuje roušku.

17. prosince protestovali hlavně mladí Ostravané proti ovzduší ve svém městě. Přestože jsem jim tehdy vyjádřila své sympatie, demonstrace jsem se nezúčastnila kvůli pracovnímu vytížení. Svou podporu bych jim chtěla vyjádřit aspoň takto.

Půjčeno z Novinky.cz

Když jsem do Ostravy před mnoha lety přišla, bylo to opravdu špinavé černé, zanedbané město. Horníci s černými kroužky pod očima, ušmudlaná batolata v kočárcích, mastný černý prach na parapetech. A hlavně „vůně domova“ – smrad, který byl cítit kilometry za městem. Když jste přijížděli k Ostravě, už za Bílovcem jste mohli nasát do plic onu zvláštní směsku a říct si: Zase doma!

Pak přišlo radikální zlepšení. Koksovna Karolína byla srovnána se zemí, z města se vytratili horníci a se zastavením těžby i černý mour z dolů přestal padat na zem. Přibylo zeleně a konečně se o ni začal také někdo starat. Děti byly zdravější, ranní mlhy tak nějak zřídly a prádlo pověšené v zimě na balkoně téměř nepáchlo. Tak to bylo pár let…

V posledních letech se vše opět obrací k horšímu. Lidé topí vším, co hoří, na trávnících je vrstva špíny a prachu a pyly z neposekaných luk trápí alergiky. Ke všemu ještě přibyla mračna prachu, který padá bůhví odkud, víří ve vzduchu, máte ho plné oči, nutí ke kašli či kýchání, v bytech se usazuje ve všech možných škvírách. Přidejme k tomu, že Ostrava je situovaná do „komína“ – vítr se jí prožene z jednoho konce na druhý a bere s sebou vše, co není připevněné – mnohdy jsou to odpadky, igelitové sáčky, papíry, ale hlavně ona mračna prachu. Léta jsme si říkali, že to je zimním posypem, že to je suchem a já nevím čím. Prostě jsme se obelhávali a nechtěli si přiznat, že to je velkými průmyslovými podniky, které sice odbouraly pachy, ale pouští do vzduchu drobné prachové mikročástečky, jež jsou tak škodlivé nejen lidskému zdraví. Až teprve nemocné děti nás vyburcovaly k činům, a to ještě nám ony samy musely jít příkladem. Proto jim fandím. Jsem jen obyčejný člověk, nemám žádnou pravomoc, ale snažím se přispívat ke zlepšení prostředí, v němž žiju, jak můžu – třeba tříděním odpadů. Ale co je to platné, když velké podniky, jako je třeba Mittal, si prostě jen tak mohou koupit třeba i dopředu „odpustky“ za to, co páchají na našem zdraví.

Já sama mám alergii, trápí mě nejen rýma, ale i záněty spojivek, a to bydlíme na konci města, kde je situace relativně dobrá. Co teprve ti, kteří bydlí v oněch městských částech, jež jsou zasaženy spadem prachových mikročástic přímo. Nemocné děti jsou jen špičkou ledovce.

Chce se mi zvolat slovy z názvu časopisu, jež nabízejí svědci Jehovovi -  lidé, probuďte se, než bude pozdě!!!