O krásách naší mateřštiny

Ač jsem vcelku smířlivý člověk, občas zabřednu do konfliktu. Když pak nad tím přemýšlím - opravdu to bývá až poté, protože já spíš řežu než měřím - často dojdu k závěru, že za vše může naše mateřština.

Čeština má spoustu krás. Přemýšlela jsem třeba nad tím, kolika něžnými jmény můžete česky pojmenovat Kateřinu. Katuško, Kačenko, Kátěnko, Kači, Kačko, Katko, Kateřinko, Káťo, Katy, možná máte ve svém arzenálu podobně mazlivých oslovení více. Na druhou stranu chtete-li si zanadávat, i zde máte nepřeberné množství možností.

Podobné je to i u jmen obecných, i zde  nám jazyk dává prostor k sebevyjádření, ale i k omylům a zúženému chápání. Záleží na nás, nositelích a uživatelích jazyka. Němčina sice vytváří  úžasné spletence ze slov (např. Schadstofffreiheit, Sehenswürdigkeit, Vergissmeinnicht, Hochzeitsreise - a to jsem vybrala poměrně krátká slova), ale ve zdrobňování je proti češtině naprostý břídil. Představte si, jak na svou milovanou Anduličku huhláte do kočárku: "Du, meine liebe kleine Anna..." Hrůza, co? To rozjuchaná česká matka má k ruce Aničku, Andulku, Anduličku, Aninku... a já nevím co ještě. A bude-li dítko zlobit, je tu Anča, Anina, Andula, Andulice - jen si vzpomeňte, co jste jako děti dokázali vytvořit, zachtělo-li se vám někoho naštvat.

A podobné je to se slovní polysemií (mnohoznačností). Jedno slova a hned několik významů. Hlava, ruka, koruna, kohoutek, noha a mohla bych jmenovat a jmenovat. Učebnice pro základní školy např. vymezují zprávu jako událost, která se stala, a doporučují v ní používat převážně minulý čas. Ale vy klidně můžete přijít domů a sdělit manželce: "Miláčku, mám pro tebe skvělou zprávu. Od prvního budu mít o 1000 Kč vyšší výplatu!" A tu máš, čerte, kropáč. Výše zmíněná učebnice útvar, který zachycuje událost teprve očekávanou, označuje jako oznámení a doporučuje čas budoucí: "Dne 25. června se budeme brát. Srdečně vás zveme na naši svatbu." Ale opět to můžete označit za dobrou zprávu, že se ten váš pacholek konečně bude ženit. Čert aby se v tom vyznal, natož pak naši novináři, či dokonce studenti.

A půjdeme ještě dál. Na úřední desce vašeho spádového úřadu visí různá oznámení: "Oznamujeme vám, že   poplatky za odvoz odpadu se budou opět zvyšovat", ale i "Oznamujeme vám, že poplatky jsme právě zrušili" (ha!). Krásná Lucie Borhyová vám ve zprávách sdělí, že od zítra si bere dovolenou a dva týdny ji neuvidíte. Zpravuje vás o tom, nebo vám to oznamuje? A když vy oznamujete svému šéfovi, že jste včera opravdu nemohli dopsat jím urgovanou zprávu, neboť jste museli doprovodit přestárlou babičku k lékaři - není to spíš zpráva?

Jak říkám, naše mateřština je jazyk krásný, ale záludný. A i proto bychom měli všichni dávat ve škole pozor, pečlivě se věnovat nejen vyjmenovaným slovům, ale i větnému rozboru a trénovat přislušné slohové útvary, abychom si - dojde-li na lámání chleba - nemuseli vyškrabávat nevzájem oči, protože bychom ten jazykový bordel radši neviděli. Mám tu při ruce několik takových slohovek, za které bych ruku do ohně nedala, a ruku na to, i kdyby mi oni studenti šli na ruku, sehnali mi dokonce něco pod rukou, já bych jim za takové práce ruku nepodala.