Nové maturity

Tak nám je schválili. Zatím pouze jednu část, ale už je to tu. Dnešní třeťáci to mají spočítané. Při jejich zavádění se také debatuje o tom, jak máme chytré děti, co umějí a co ne, jsou-li lepší, či horší než ty ze „Západu“. Taky o tom, jestli je moc nerozmazlujeme, když jich máme ve třídě tak málo....

Letos budu mít za sebou jednatřicátý rok ve školství. Za tu dobu jsem učila učně, budoucí sestřičky, bankovní úředníky i příští elitu – gymnazisty. Ty malé, i ty velké. A první, co musím říci, je to, že dřív bohužel byla na učilišti spousta chytrých dětí, zatímco dnes je na gymnáziu spousta těch, co a priori chytré nejsou. I když – co je to být chytrý? Jen ve známkách to není. Ale dříve – za socialismu – bylo nutné o střední školu bojovat; mnohé děti kvůli svým rodičům studovat nesměly, musely jít na učiliště a teprve pak, přes nástavbu, se mohly ke studiu propracovat. Mít na učilišti žáky se samými jedničkami tak nebyla zvláštnost. Dnes není zvláštností mít na gymnáziu propadlíky...

Před týdnem jsem dostala pozvání na jeden abiturientský večírek ze „zdrávky“. Byla to třída 38 dívek! Takové dnes už opravdu nejsou, ale je snad cílem přednášet jak na vysoké škole? Přiznávám, že v některých takto početných třídách mi trvalo často celé čtyři roky, než jsem poznala všechny.  A ústní zkoušení? Tak půlka, maximálně 2/3 za rok. Individuální přístup? Kdy? A ty sešity! A maturitní písemky ve dvou třídách najednou!!! Ještě dnes se rosím, když si na to vzpomenu.

Nás bylo ve třídě 24. Dnes se s takovou třídou také občas potkám. Odpad na víceletém gymnáziu nějaký je, takže někdy se nějaká třída ze svých 30 smrskne, třeba i o 5 lidí. Ale v primách či sekundách bývá oněch třicet dětí běžně – každý kus přináší potřebné peníze(!) Rodiče očekávají mimořádnou péči – proto se často snaží na gymnázia poslat své chytré děti s poruchami učení, ale neuvědomují si, že jim tam možná bude hůř, protože místo 24 jich bude 30. Ještě že se alespoň některé hodiny dělí, protože jinak bychom třeba v cizích jazycích těžko v takovém počtu naučili děti mluvit.

Dalším problémem prý je neustálé memorování. Myslí si někdo, že umět malou násobilku či vyjmenovaná slova zpaměti je zbytečné? Máte pocit, že slovíčka není třeba memorovat? Že není třeba znát dějiny své země? Že není nutné vědět, kde leží Mexiko a jak se mluví v Jihoafrické republice? Jaký je rozdíl mezi republikou a královstvím? Pokud to vše považujete za zbytečné, tak se pak nedivte, jak odpovídají mladí na otázky typu Může se Slovák asimilovat v Česku, nebo Co se stalo 21. srpna 1968?

A státní maturita? Bude-li taková, jak jsme ji „cvičili“ posledních několik let nanečisto, bude hodně záležet na štěstí. Na státní maturitu se totiž připravit nelze. Mnohé otázky jsou úvahové, jiné pocitové, další je třeba si prostě tipnout. A hlavně: stále jsme kritizovali americké testování a teď sami  chceme testovat. On totiž největší problém je právě v onom testu a teprve pak v testovaném.

Shrňme to. Máme hodně chytrých dětí a nemusí to být jen děti rodičů – intelektuálů. Jejich inteligenci je ale třeba rozvíjet a ne ubíjet, jak se často děje. Superinteligentní děti vychované televizí, děti, s kterými si rodiče nepovídají, ale zaplatí jim kroužky a sporty, aby se zabavily, takové, které nečtou, místo rozhlasu si pouští stále stejnou hudbu a nejraději posedávají před domem, později po hospodách, tak takové děti díru do světa neudělají. S přispěním rodičů a jejich „snahy“ všemi školami prolezou (snad), ale v testech pravdy supevýsledky neuvidíme. Ona totiž škola není všemocná, ať má ve třídách 20 či 30 žáků (ale samozřejmě těch 20 se učí lépe!!!), nemůže suplovat domov a rodinu. A ta rozhoduje o tom, jaké budou naše děti v jakémkoliv testování. Škola na to vymyslí programy, nové metody výuky, z učitelů se bude kouřit, jak se budou snažit, ale co naplat, žáci nejdřív musejí chtít se učit. A CHTÍT se učit je naučí jen jejich vlastní rodiče. Dnešní děti – často pod vlivem svých rodičů – vidí jen výsledky a neuvědomují si, že k platu 50 000 Kč měsíčně je cesta klikatá a trnitá a patří tam i to zprofanované leninovské Učit se, učit se........

Autor: Jaroslava Indrová | sobota 13.9.2008 19:22 | karma článku: 35,04 | přečteno: 4300x