Na vlastní voči

Politika mě v poslední době hýbe žlučí. A ač nepatřím mezi ty, kteří  by se považovali za znalce, považuji se za zodpovědného voliče, a proto čtu, co mi pod ruku přijde. Chci být v obraze.

Včera mě velmi slušně zastavily na ulici dvě dívenky, pozdravily a se slovy: „Prosím,“ mi vložily do ruky jakési barevné noviny. Spěchala jsem, a tak jsem hodila noviny do tašky a až doma si je otevřela ke kávě. A řeknu vám, byla to silná káva.  Tolik zloby, polopravd a snad i lží o Radku Johnovi na tak malé ploše, to se hned tak nevidí. Hlavním zdrojem informací pro Na vlastní voči byl Blesk, což samo o sobě vyjadřuje snad vše. A nejhorší na tom je, že se pod to nikdo nepodepsal, žádný vydavatel, prostě TO spadlo z nebe.

Chodím denně venčit psa – jezevčíka, jehož nejmilovanější činností je aportování balonku. Je-li hezky, vytáhnu z krabice pod schránkami nějaký ten reklamní plátek, abych si měla na co sednout, a jdeme. Většinou si plátek nejprve prolistuji. Posledně to byl bleděmodrý časopis či leták ODS, jehož cílem bylo znectít paroubkovce, předtím zase oranžový, který se navážel do ODS.  Jedno větší hnus než druhý. Antikampaň, antipolitika, antislušnost. Nebudu volit nikoho, kdo kydá hnůj a hází vinu na druhého. Nepřeju nikomu nic zlého, ale v politickém boji mi chybí slušnost a korektnost. Divme se pak, že na mítinky chodí individua a vybíjejí si na politicích své komplexy a vzteky. Co je dovoleno Jovovi, není povoleno volovi?

Ve škole se snažíme učit, co je slušné a co ne. Co se smí a co se nesmí. Maturanti letos na posledním zvonění sáhli po trochu hrubším kalibru a všichni to hned řeší. Že ale mají zářné vzory všude, kam se podívají – tím by bylo dobré se zabývat.  Jeden čas se debatovalo, zda se ve filmu z domácí produkce smí propagovat kouření, aby se mladé generaci nedávaly špatné příklady. Řešíme teď slovní přestřelky a hrubé výpady politiků proti sobě navzájem jako škodlivé pro děti a mládež? Naopak, politici se snaží mladé získat za každou cenu. Čekám, kdy místo Banik, pi..! zaslechnu něco jako  Socdem, pi..! (dosaď název libovolné politické strany.)

Onehdy jsem otevřela facebook a z lišty na mě mrkal pan Nečas a děkoval mi za přízeň. Tůdle, svou přízeň dám, komu já budu chtít, ne tomu, kdo si o ni řekne. Protože se na „vlastní voči“ dnes a denně přesvědčuji, že zatím mezi našimi politiky nenacházím toho správného spasitele naší země (pane Zemane, promiňte, ani vy to nejste), ba ani Robina Hooda (i když právě tahle stylizace je mi nejsympatičtější a už vloni příznivci pana Lukši překřtili „jeho“ Čeladnou na krásný český Šervůd!), bude mi u těch voleb setsakra horko, než vyberu toho pravého. Kroužkovat se nechystám, to ne, ale chtěla bych volit zodpovědně.