Kolik má každý z nás strachů

Ne nechci napsat vzorovou maturitní úvahu, jen se chci zamyslet nad tím, proč se český národ tak strašlivě bojí nové maturity.

Titulní stránky MFDnes ovládly opět - po kolikáté již - nové maturity. Tentokrát je na tapetě písemka z češtiny. Což o to, slohu se i za našich mladých let nebály jen šprtky a budoucí spisovatelé. Ostatní byli nervózní, zda to stihnou za 4 hodiny vymyslet a ještě přepsat krasopisně do stanoveného formuláře. Pak přišel strach, jak mě češtinář ohodnotí - bude spravedlivý, nebo mi spočítá hříchy celé rodiny? Všichni jsme po večerech trénovali vypravování, jindy úvahu, navštěvovali jsme češtináře po kabinetech a vnucovali jim svá - tentokrát dobrovolně napsaná dílka. Většina z nás nakonec uspěla, někdo lépe, jiný hůř, některé z nás si češtinář vzal stranou a špitl mu do ouška sladké tajemství, že to sice nebylo to pravé ořechové, ale že on mu nechce bránit v rozletu (často nám v něm zabránily zcela jiné instituace a instance) a že si to vybere u ústních...

Od loňského roku se pravidla změnila, ale pořád bylo možné "přimhouřit oko", selhal-li premiant. Letos tomu tak není. Letos se autor a hodnotitel poprvé v historii neznají. A jak to dopadlo, vidíme i slyšíme všude kolem sebe.

Čestné pionýrské (či skautské), že mě nikdy nikdo NENUTIL opravovat nahoru či dolů, párkrát mi bylo doporučeno práci přečíst ještě jednou a zvážit, zda jsem opravovala správně - to jsem ale dělala vždy, i když jsem hodnotila své vlastní studenty. Většinou jsem zůstala u svého hodnocení, ať mi Gaussovy křivky  víte co. Takže v tabulkách sice tu a tam nějaké hodnocení svítí červeně - zřejmě jsem se nesešla tak docela s průměrem, ale ať si svítí. Já chci mít čisté svědomí. Pravda je, že když nikoho neznám, nenutí mě to ke kličkování: Ježíš, taková skvělá žákyně a takhle to zmastila! Co s tím udělat, ať jí to nemusím osolit????

Matematici to mají jednoduché. Příklady, které zadají, mají obvykle 1 - 3 řešení a jen zcela výjimečně se najde geniální student, jenž najde řešení zcela revoluční. U ostatních stačí zkontrolovat výsledek a kouknout na postup, jakým k němu student došel. Ve slohu musí autor použít mnohem více schopností a dovedností - ano i schopnost, tedy nadání zde hraje důležitou roli. Dále pozornost, s jakou si pisatel zadání přečte. Pak je třeba akceptovat spoustu pravidel, nejen ona pravopisná, ale i morfologická, lexikální, umět text rozčlenit tak, aby byl přehledný. To by většina rodičů koukala, čeho jsou dnešní studenti schopni. A možná že ani ne, jistě znají jejich sešity do zeměpisu, dějepisu, biologie, kde se "to" nepočítá a kde se studenti a žáci vyjadřují, jak se jim chce. Také záleží na tom, co se ještě považuje za chybu, a co ne - mnozí mladí učitelé jsou dnes hodně benevolentní, jen pravidel českého pravopisu je na trh spousta a některá připouští i to, co pravidla "akademická", tedy ona závazná ani neznají. Sloh by měl  mít tzv. "přidanou hodnotu" - tedy aspoň špetku invence. Bohužel ti, jejichž práce právě toto kritérium splňovaly a bylo by je tudíž možné hodnotit jako nadprůměrné, často nesplňovaly kritéria jazykové či pravopisné správnosti. Mě osobně právě toto hodně mrzelo, protože jsem si říkala, jaká je to škoda, že onen mladý muž/mladá žena si svého mateřského jazyka neváží, když jím dokáží pěkně promlouvat a slouží jim jako nástroj pro vyjádření jejich myšlenek. Přirovnala bych to ke skladateli, který skládá krásné písně, ale neustále je vnucuje publiku ve svém podání, ač pro jejich interpertetaci nemá schopnosti - nenaučil se, či není schopen se naučit zpívat. Budeme přesto jeho zpěvem nadšení?

Samozřejmě mezi hodnotiteli mohli být i "flákači", jako všude jinde. Pak ale prosím jmenovat, kárat, popř. trestat je, ne ty, kteří dělali vše tak, jak měli. Nemůžeme opět házet všechny do jednoho pytle, jak u nás rádi činíme. Prosím národ maturantský, aby se snažil věřit, že většina učitelů to s nimi myslí dobře, nechce jim uškodit, potopit je, zničit, zadupat do země, či co si o nás myslí. Snažíme se být spravedliví a zjistit, co jsme je naučili. Vždyť - a to si přiznejme - selhání studentů je hodně často i selháním jejich učitelů. Byli na to po celou dobu studia dva - u výsledku jsou tudíž také dva.