Kdo umí, umí, kdo neumí, č...

Od samého počátku, od dob prvního obrovského mobilu zn. Alcatel, který jsem si  někdy koncem 90. let minulého století koupila, jsem věrná stále stejnému operátorovi. Nejsem podnikatel, volám, jen když je to opravdu nutné – tedy výjimkou jsou hovory s mou osmdesátiletou matkou, která mi do mobilu obšírně líčí, jak k večeři dělala brambory na loupačku a jak ji loupe v koleni...

Díky tomu jsem vystačila celou dobu s předplacenou kartou. Několikrát mě lámali, nabízeli modré z nebe, na ulici zastavovali a zbrusu novým telefonem před nosem mávali, domů telefonovali, dokonce na mě i agenty s telefonem v jedné  a smlouvou v druhé ruce posílali, ale já jsem hrdinně odolávala a odolala. Měla jsem totiž onen úplně první tarif – poměrně drahé volání do cizích sítí, snesitelné do vlastní s výhodou nočního a víkendového volání za polovic. Povinné odposlechy kulinářských specialit mé milované maminky jsem si tudíž nechávala na slabý provoz. Občas mi můj mobilní dobrodinec za včasné dobití dal i nějakou výhodu navíc: volání v noci a o víkendu za korunu, jindy esemesky o víkendu za padesátník... Ale lámat, abych přešla na paušál, mě nepřestal. Byla jsem jak Jánošík – ani se mnou nehnuli. Do nedávna...

Zjara jsem obdržela zprávu, že od 1. následujícího měsíce budu převedena na tarif Start a podrobnosti že najdu na netu. Protože podobných zpráv typu: dobijte – dostanete, navštivte, pošlete, zkontrolujte, nabízíme, najdete apod. chodí měsíčně plno, ani mě nenapadlo se namáhat studováním, co to znamená. Měla jsem to ale poznat brzy. Dva hovory s matkou a byla jsem bez kreditu, ač jsem nedávno dobíjela. I zabrousila jsem na příslušné stránky a dověděla se, že mám jednotný tarif 5, 90 za minutu pro všechny sítě po celých 24 hodin, a byla jsem doma. Takhle na to! Nezlomili mě sliby, tak použili zákonem podepřenou fintu. Prostě v rámci tzv. zlepšování služeb zrušili to, co bylo pro mě (a taky třeba pro málo volající důchodce) výhodné, a donutili mě přejít KONEČNĚ na paušál.

A závěr. Už ho mám. Byli na mě milí; ještě jsem se nestačila na všechno vyptat, už mi vybrali tarif na míru a dostala jsem dokonce jako dárek nový telefon, který – ač má naprosto čerstvý záruční list, nechtějí ani ve frcu. A čerstvě dobitý kredit mi tzv. „rozpouštějí“ v paušálu – jen musím platit přes internet, protože v prodejně bych za platbu v hotovosti zaplatila poplatek dvakrát větší, než kolik činí vlastní platba.

Nechcete koupit mobil? Bohužel „nic neumí“. Prodám levně, dostala jsem ho zadarmo a nevím, co s ním...

Autor: Jaroslava Indrová | neděle 9.5.2010 15:43 | karma článku: 16,83 | přečteno: 1536x