Kdo nám tu zůstane?

Všude kolem sebe slyším mladé tvrdit, že ihned, jakmile se jim naskytne příležitost opustit tento zparchantělý stát, využijí toho a odjedou.. Teď jsem se to mohla i dočíst v MF Dnes od studentů, kteří "píší noviny".

Jsem nejspíš ovlivněna tím, že já jsem svou zemi opustit nesměla - mohla jsem tak nanejvýš k soudruhům do NDR nebo na povinnou stáž do Volgogradu, čehož se všichni předem báli jak čert kříže. Pak taky mám v sobě asi i něco jako národní hrdost. Pozor, nejsem šovinista ani lokální idiot (tak jsme tomu říkali jako studenti), zvládám poměrně slušně několik cizích jazyků, takže bych se v cizině snad neztratila. Myslím si ale, že přísloví o úklidu před vlastním prahem stále platí.

Ano, u nás toho není v pořádku spousta. Nikdo ale nesliboval, že po pádu socialistického režimu se vše změní jako mávnutím kouzelného proutku. Snad i hrdinný Harry Potter by pochopil, že ty, kteří vyrostli v době "vlády zla", nelze změnit ze dne na den. Jestliže se lidé 40 let řídili heslem: Kdo nekrade denně aspoň hodinu, šidí svoji rodinu, jak mohou svůj přístup k okolí ze dne na den radikálně změnit? Spousta lidí zvyklých pracovat úměrně výši svého platu, nebo lépe podle hesla za málo peněz hodně muziky si těžko zvyká na dobu, kdy platí spíš pomoz si sám.

Mladí si stěžují, že bez protekce v naší zemi nemají šanci najít uplatnění a že v cizině se prosadí snáz. Myslím, že se mýlí. Protekcionismus funguje všude - košile byla vždycky bližší než kabát, ale rozdíl je ten, že my jsme to přijali jako fakt, se kterým nemá cenu bojovat. Už zase znovu začíná platit: zařaď se, nevyčuhuj, neukazuj se, nějak vše přetrp, dokud nezískáš správnou pozici. Studenti si k tomu přidali - vystuduj, získej "papír" - ti, kteří nemají majetné rodiče si k tomu ještě přidají, hlavně ať to nemusím platit, a pak zdrhni za lepším. V současnosti je totiž nejmódnějším trendem doslovat zupat angličtinu, protože ta přece otvírá dveře do světa. A když už jednou budu ve světě, mám ho před sebou na zlatém podnose.

Pravda to není. Několik mých studentů opravdu do Anglie či Ameriky vyrazilo, a jejich život tam snadný není. Vedle toho, že mi píší, jak se na anglických vysokých školách cítí chytře - hlavně co se týče všeobecného vzdělání a přehledu o světě - musí poměrně pilně pracovat, aby se na škole udrželi. A nerozlišují práci podle toho, zda je, či není podřadná. A jsou strašně rádi, že třeba právě v Anglii na ně nehledí skrz prsty, i když do vyšší společnosti cestu příliš otevřenou nemají.

Když se poptáte našich gymnazistů, jakou zkušenosti mají s prací, jen minimum z nich někdy pracovalo, a to většinou v tatínkově firmě. S prací umývače nádobí či uklízečky (běžné práce, jimiž si vydělávají studenti v cizině) žádné zkušenosti nemají. A názor vyjádřený v jedné písemce, že Ukrajinci žijící u nás jsou jen levná pracovní síla nebo mafiáni a že Vietnamci šmelí s drogami a značkovým oblečením, nějak nekoresponduje s tím, že oni sami touží po podobné pozici v zemích poněkud více na západ. Ukrajinci a Vietnamci k nám přišli proto, že nejsou spokojeni s poměry ve své zemi. A studenti, kteří jimi tolik opovrhují, chtějí učinit totéž - jít do vyspělejších zemí za lepší příležitostí. Nebude jim vadit bydlet ve společném bytě s cizinci z Indie, Afriky, žít ve čtvrti obývané nejen Afričany, ale třeba i slovenskými Romy? Lepší si totiž asi dovolit nebudou moci - alespoň zpočátku.

Přejim všem dnešním studentům, aby měli spoustu příležitostí. Přeji jim studium v cizině, stáže, kde si budou zvyšovat svou kvalifikaci, možnost cestovat a poznávat. Ať se mají skvěle, ať využijí svůj potenciál co nejlépe. Ale nemělo by to být především ve prospěch země, která jim dala vše, co zatím mají? V níž vyrostli a jíž mají co vracet? Neměli by s tím, co se jim tady tolik nelíbí, začít bojovat a snažit se ony strašné poměry  zlepšit?

Nebo to snad dopadne tak, že tu zůstanou jen nevzdělanci, nepřizpůsobiví, zkorumpovaní a důchodci? Potěš nás pánbůh...