Kde je chyba?

V tomto příspěvku bych chtěla polemizovat s Jiřím Vojtěchem z NÚV, který tvrdí, že většina gymnázií u nás je humanitních, což je důvod, proč jen málo studentů odchází na techniky.

Nemohu souhlasit s tím, že gymnázia v Česku se soustředí na humanitní vzdělávání. Téměř všechna gymnázia jsou všeobecná a záleží jen na řediteli, které předměty hodinově posílí. Vzhledem ke společenské poptávce a volání rodičů to nejčastěji bývá angličtina a další cizí jazyky. Ale nezřídka bývá posílená i výuka matematiky a dalších přírodovědných předmětů.

Jako příklad uvedu ostravské Wichterlovo gymnázium, které, ač oficiálně všeobecné, má punc „matematické“ školy. Matematika je tu sice posílena, ale ne na úkor jazyků – cílem je vzdělaný maturant, který se ve světě neztratí. Podobných škol znám více i v jiných městech. Ovšem pověst školy zaměřené na matematiku je pro školu nejen zavazující, ale někdy může být i na překážku. Zatímco spousta druháků vám řekne, že mají matematiku rádi, mezi sedmáky jich je minimum. Když se pak v deváté třídě rozhodují, pro mnohé je jakákoliv střední škola humanitně zaměřená na prvním místě. Není divu, většina celebrit hrdinně zdůrazňuje, že uměleckou školu začali studovat hlavně proto, že jim nešla matematika. A nepřekvapí ani to, že většina gymnázií se proto snaží vystupovat jako humanitní školy, ač to tak zcela pravda není.  

Podle mě je problém jinde. Zjistit proč žáci na základní škole na druhém stupni ztrácejí o matematiku, fyziku či chemii zájem, mnozí z nich mají přímo trauma. Někde udělali soudruzi z NDR chybu, slovy klasika, a my bychom ji měli najít a odstranit. Podaří-li se to, půjdou nehumanitně zaměřené školy na dračku.

A k odborným školám, které svým absolventům dávají možnost vybrat si jakýkoliv obor na vysoké škole, bych konečně začala přistupovat opravdu jako ke školám, jejichž hlavním cílem je připravit odborníky pro praxi. Najdou-li se mezi nimi talentovaní studenti, ať pokračují na vysoké škole, ale v téže odbornosti, na kterou se čtyři roky specializovali. Ostatně tento princip platí u našich sousedů. Německý student ze střední odborné školy jde do praxe, nebo pokračuje na technice. Ale chce-li např. na medicínu, musí se vrátit na gymnázium a všeobecné vzdělání si doplnit. Zahradnice či textilačka, které studují na filozofické fakultě uměnovědu, by musely být mimořádnými talenty, aby studovaly v klidu, (pak ovšem nechápu, proč šly na odbornou školu), nebo budou celé studium zaostávat za svými kolegy, a nebudou-li dřít, nikdy je nedohoní. Ve své praxi jsem se s oběma případy setkala. A až na výjimky bych tyto slečny praktikantky nejraději poslala místo za katedru domů.

A proč studenti gymnázií posílají své přihlášky přednostně na medicínu a práva, popř. na ekonomii? Inu společenský status má samozřejmě vyšší lékař než stavební inženýr – on ten bílý plášť je víc sexy než bílá přílba na hlavě - (výjimkou jsou možná architekti; jen z mé třídy šlo na architekturu 5 studentů ze třiceti). Dnešní mladí navíc bývají naočkováni z domova ohlížet se hlavně po budoucím platu. Zažila jsem premianty, vítěze fyzikálních a chemických olympiád, kteří přesto šli na práva. Oba mi řekli, že se budou mít líp a nenadřou se tolik jako ve výzkumáku.

Systém seminářů a cvičení pro posílení povědomí o důležitosti nehumanitních předmětů na gymnáziu je dostatečný. Nedostatečné je působení učitelů na základní škole. Mají to sice v dnešní době těžké, ale zamyslet se nad otázkou, proč většina absolventů základních škol nenávidí matematiku, je nasnadě. A malá poznámka na závěr. Proč vlastně požadovat maturitu z matematiky u prodavačů, kosmetiček, zahradníků či kadeřnic? Podle mě je to plýtvání energií, časem, penězi a zdravím těch, kteří se často až třikrát stresují, a přesto občas ani napotřetí úspěchu nedosáhnou.