Mám dovolenou. Sláva. Máme zamluvený pokoj v jedněch krásných malých lázních, ve kterých jsme už jednou krátce pobývali. Bereme si s sebou kola – bude to skvělé.
Nemáme to zvlášť daleko, stačí přežít cestu v pětatřicetistupňovém vedru. A tak konečně stojíme u recepce, brzy je vše vyřízené, už jen klíče od pokoje a...
„Mám tady trochu problém. Před vámi tam byl ubytovaný pan hejtman a ještě nevyklidil pokoj a nevíme, kdy tak učiní. Pokojské ho pak ještě musejí dát do pořádku. Nevím, jak dlouho byste na svůj pokoj čekali – pokusím se udělat nějaké přesuny a dát vám pokoj jiný.“
Zajímavé. Už jsme ony lázně jednou navštívili a s panem hejtmanem jsme se tam potkali i tehdy. Odjížděli jsme ve stejný den jako on, ale protože my jsme svůj pokoj vyklidila včas, nevíme, jak to bylo tehdy. Pokoje se vyklízejí do 10 hodin a nástup na pokoje pro další ubytované začíná v 11 hodin. Pokojské mají tedy na úklid pouhou hodinu. My jsme přijeli po poledni.
Většina hostů odjíždí včas, jen ten jeden neodjel. Musel vědět, že pokoje jsou objednávány měsíce dopředu a jsou stále plné – naše rezervace byla taky pár měsíců stará. Slečna recepční se na manželovu poznámku, že sem pan hejtman jezdí zřejmě rád, jen trochu pousmála, pokrčila rameny a pokračovala v přesunování obyvatel několika pokojů. Tento pán, jenž hlásá v televizi a na předvolebních bilboardech, že je zde pro nás, pro lidi, nějak zapomněl, že na světě jsou lidé, kterým se ony lázně (mimochodem moc pěkné, se skvělým personálem) líbí stejně jako jemu. Nebo má pocit, že pro něho předpisy neplatí?
Nějak mi tak přišlo na mysl heslo z Farmy zvířat o tom, jak si jsme všichni rovní a... někteří jsou si rovnější.
