Je libo polévku, nebo maturitu?

České školství se zmítá v problémech.  Jednou je na tapetě školné, podruhé platy učitelů, pak je tu maturita a přijímačky, teď přišly na řadu polévky.

Problém promarněných dotací z EU se nějak záhadně z médií ztratil, respektivě byl přebit problémem "závažnějším" - naše děti, tedy hlavně středoškoláci - nejedí polévky. Proto jim to nařídíme. Moc mě zajímá, jak to misterstvo zařídí, aby se polévka nejen uvařila, ale i snědla, ale představuji si to asi takto.

Doteď měl ve školní jídelně dozor vždy jeden učitel, který má na starosti, aby se děti u oběda nepozabíjely, aby jedly jako lidi (někdy to opravdu vypadá jako při komentovaném krmení dravé zvěře v ZOO a netýká se to jen malých žáčků), aby byl v jídel únosný hluk. Teď by mohli v jídelně sloužit učitelé tři. Jeden bude asistovat u okénka výdejního, kde bude dohlížet na to, aby si žák polévku vyzvedl. Druhý bude stát u okénka odkládacího a bude dohlížet na to, aby žáci polévky nevraceli. Pokud se tak stane, vrátí ho dozor zpátky a nechá ho sedět u stolu tak dlouho, dokud polévku nedojí. Jde přece o zdraví a peníze!!! Jen nevím, jak to bude s plnoletými, budou mi to muset dát písemně, že polévku odmítají?

Že vám to něco připomíná - tedy jste-li generace starší? Mně to připomíná dobu soudružek vychovatelek a tlusté maso schované mezi zuby a vnitřní části tváře, dokud jsme nedošli zpátky do družiny. Pak už jen stačilo nenápadně se vytratit na záchod a maso s úlevou vyplivnout. I když někdy to nevyšlo a pak jste museli hnus spolknout. Sabší jedinci se při tom i pozvraceli. Nebo si vzpomínám, jak jsem musela sedět hodinu nad hrachovou kaší, která byla po čtvrthodině studená, odporná, a jak jsem ji pak, když už se jídelna zavírala, musela takto odporně studenou spolykat, protože ani špetka se nesměla vrátit. O to jsme byli "drzejší", když už nad námi soudružka družinářka neměla moc - postoupili jsme mezitím do čtvrté třídy a a chodili na oběd sami - a vraceli jsme nejen tlusté maso, hrachovou kaši, ale i nenáviděné polévky a nic jsme si nedělali z pokřikování kuchařky u okýnka, že si nevážíme jídla. Jen tak mimochodem, dnes polévky miluji, a to i tehdy, kdy mám pocit, že bych měla zhubnout, polevku si ani tehdy neodpustím.

Byl vůbec pan ministr někdy ve školní jídelně? Tedy po absolvování školní docházky. Kdyby byl, věděl by, že dnešní děti nejedí nejenom polévky, ale většina nenávidí třeba hovězí maso, které podle norem do jídelníčku patří, tudíž se vaří pravidelně a děti je pravidelně vracejí. Že je to maso nejdražší a že je to škoda, všichni víme, ale ještě nikdo na tom nic nezměnil. Ani to, že by bylo na dětském talíři méně často. Ve školních jídelnách děti často odmítají také zeleninu - v podobě salátů hlavně. Nic na tom nemění, že je zdravá a že saláty je asi to nejlepší, co průměrná školní jídelna nabízí a že adolescentní slečny o pár let později často svůj jídelníček naopak zeleninou přímo přezásobí. To dá pan ministr taky do nějakého nařízení, nebo vymyslí zákon na konzumaci zeleniny, mléčných výrobků, hovězího masa - tedy "zdravé stravy"? Pokud děti nejsou na ono "zdravé" jídlo zvyklé z domova, škola na tom nic nezmění. A dokud budou ve škole bufety s párkem v rohlíku, kolou, tatrankami a podobně, budou malé i větší děti "hnus" vracet a dojedí se v bufetu.

Krátkodobým hitem pana ministra byly i školní přestávky, které se měly zkrátit. Dnešních deset minut je tak akorát, aby se středoškoláci přesunuli do odborných učeben, ale vůbec nestačí na to, aby se po tělocviku osprchovali. A pro učitele - který se musí přesunout z učebny do kabinetu, vzít si věci a přesunout se do další učebny na úplně jiném poschodí a někdy i ve zcela jiném křídle či budově školy - znamená deset minut, že si nestačí dojít ani na záchod. Při pětiminutivce by z učitelů byli běžci na různé trati.

Všechno mi to připadá na hlavu postavené. Vyhazujeme peníze na blbé předpisy a nařízení, řešíme prkotiny, ale závažné věci zůstávají stále nedořešené. Stále ještě např. nevím, proč - když jsem absolvovala roční přípravu k nové maturitě, jednu várku myslím bez problémů opravila, nyní nejsem podle ministerstva (a se mnou všichni učitelé, již absolvovali totéž) vhodným kandidátem na opravování letošních maturitních písemek. Důvěru dostane jen pár vybraných jedinců, kteří projdou sítem a novým školením. Co na tom, že to bude "něco" stát.

Hlavní je být vidět, že se něco děje. A že jsou to prkotiny???? Nevadí. Nevadií???