Jasné a spolehlivé

Zhruba měsíc máme na obrazovkách večerní zprávy v novém kabátě. Prý jasné a spolehlivé. Pan ředitel sliboval skvělé virtuální studio, jednoho moderátora a k němu reportéra, vše v pohybu. Zatím až na mávání rukama směrem k virtuálnímu obrazu je vše statické, všichni někdy až bezradně postávají vedle pultíků, jen občas popojdou. Slogan jasné a spolehlivé zato slyšíme během zpráv mnohokrát - teda aspoň na mě je toho moc.

Začínám být na spojení jasné a spolehlivé docela alergická. Je to podobné jako s reklamou. Když jsem poprvé viděla reklamu T-mobilu se sloganem "asi patří k jinému gangu," dobře jsem se bavila. Když ho ale slyším několikrát každý večer, štve mě. Slogan zpravodajství se pro mě dostal do stejné roviny.

A k oněm slibovaným změnám. Moderátoři prý nyní tráví hodně času v maskérně, ale třeba ulízaný Vojta Bernatský vypadá prapodivně. Mnohem lepší byl sportovně vyhlížející sporťák než pochybný elegán a la sňatkový podvodník. Kostýmky na míru jsou krásné, ale všechny jsou na jedno brdo. A jsou velmi náročné na postavu, kterou velmi nemilosrdně obepínají, takže pánové často vnímají spíš pozadí krásné Anety Savarové než obsah zpráv. A protože, jak všichni vědí, televize spíš rozšiřuje než zužuje, vyhublá Aneta strčí ostatní do kapsy a nikdo na ni nemá. Nevím, samotné zprávy mi připadají upovídané, popocházení moderátorů mě ruší a reportér přicházející na scénu během zpráv mě mate  a rozptyluje.  Ve zprávách mi chybí systém - zpráva z domova je vystřídána zpravodajstvím ze světa, na to naváže reportáž a najednou nevím, jak jsme se až sem dostali. Přechody mezi jednotlivými částmi jsou efektní, ale opět spíš odvádějí pozornost. Škoda - krásná fasáda, ale obsah nic moc. Určitě se mnou opět spousta lidí bude nesouhlasit, ale budiž.

Pan Duhan nám teď také slibuje od podzimu změnu v rozhlasovém vysílání. Vzpomínám ještě na paní Tachecí, která chtěla veřejnoprávní rozhlas zcela "překopat"; vyvolala jen obrovskou vlnu nevole. Sama sebe málem zničila, svou vizi musela opustit, přesto v rozhlase i nadále denně několikrát slyšíte "Šrouby a matice" či jiné hitovky. Zkrácení mluveného slova ovšem zůstalo, takže někteří moderátoři či reportéři při svých vstupech dmolí rychlostí blesku a stejně konec jejich vstupu je přehlušován automaticky nastavenou hudbou. A koordinace mluveného slova a hudby, tak o té se vám může jen zdát. Co je v přehrávači nastaveno, z toho zřejmě automat vybírá, jinak by k besedě s interpretem vážné hudby nemohl znít líbivý pop a jako dokreslení tragické zprávy z éteru veselá hitovka. Prý se to na podzim změní, i když kdo ví. Prý je ČRo zaměřen na posluchače středního věku, jimž budou hrát skladby jejich mládí - stále se tedy ještě budeme pohybovat hlavně ve sladkých 80. a 90. letech - tedy za socialismu (zůstane nám jak Michal David, tak božský Karel Gott:-) Pofrčí i dávno mrtvý Falco, jen Milan Chladil a Yvetta Simonová zřejmě nebudou).

Obě naše veřejnoprávní media ale vsadila i na změnu loga - slogany už mají, tak na co jiného by se měly dát peníze vybrané od nás teď? Je to známá písnička. Náš školní časopis také od kritiků slýchá nejčastěji, že "by to chtělo nějaké dobré logo a slogan". Říká se sice, že slogan a logo prodávají, ale často mohou ublížit - ne nadarmo se říká: stokrát nic umořilo osla. Když na ČT 1 končí zprávy, připadám si jak onen umořený osel.