Jak nám v parlamentu vyrostly pařezy

Když si pustíte zprávy, nečeká vás vcelku nic pěkného. Písničky, které rozhlas hraje, jsou z roku raz dva a ze zpráv z parlamentu je vám na blití.

Armáda kuchařů, prodavaček, uklízečky a já nevím, kdo ještě jsou v pohotovosti, aby zpříjemnili blbnutí našich poslanců. Není totiž nad to, zaschůzovat si po nocích, popřípadě si zdřímnout za státní prachy v pohodlném křesílku v příjemném prostředí mezi samými milými lidmi, a ještě za to brát slušné prachy. Velké divadlo začíná!

Podíváme-li se do vzdálené antiky, zjistíme, že vzájemné urážení a oblbování není pod sluncem nové. Již Aristofanes se vysmíval hloupému lidu, který se nechal zblbnout Jelitářem a svěřil mu moc.

„Vládnout lidu,/ to není přece pro vzdělance nic/ a muže ušlechtilé povahy,/ toť přece pro takové, jakos ty!/ Toť pouhá hračka: čiň, co činíš teď!/ Řež, rozsekávej, míchej vše a vším/ jak dříve, když jsi jaternice cpal,/ a okořeň to žvástem kuchyňským!/ Máš jinak vše, co na lid působí,/ a trh byl tvoje škola. Zkrátka vše,/ co třeba k správě obce, všecko máš./  Nuž, ověnči se, božstvu Hlouposti/pak obětuj a pusť se do toho!“

Připadá vám rada sluhy vtipná? Vězte, že je stará víc než 2 000 let, a přesto mnozí politici jednají, jak kdyby byla určena pro ně. My jsme onen hloupý lid a oni ti vyvolení nej nej.

I malé dítě ví, že rozpočet se schválit musí. Zvolili jsme si, koho máme, a teď se nám mnohá rozhodnutí námi vybraných politiků nelíbí. Ale nevím, zda bude mít široká veřejnost pochopení pro obstrukce oranžové opozice. Vymlouvají se, že to činí pro nás, pro lid, ale onen lid je na tom asi jako hrdinové Erbenových balad. Ať to dopadne, jak to dopadne, dopadne to především na něj. Špičkám se určitě nabízí jiný pohled do peněženek než lidu, takže druhá vlna recese, kterou nám hrozí, je zasáhne podstatně méně.

Představte si, že na poradě v práci navrhnete přerušit jednání do Štědrého dne, nebo že řeknete šéfovi, ať na vás neprská své bacily. Případně byste mohli vystoupit na poradě, bude-li vám připadat nálada kolegů poněkud ospalá a přirovnat je k pařezům. Určitě je rozveselíte a hned se vám bude lépe jednat. V kantýnách závodů a státních institucí se sice alkohol nepodává, ale mohli bychom si ho třeba schovávat v psacím stole a v pravý čas si cucnout, abychom se dostali do podobné rozjařené nálady jako naši poslanci. Šéf vám možná vynadá, ale když mu nabídnete se slovy, že poslanci jsou – vlastními slovy – v různých stádiích alkoholismu a jak jim to jde od ruky, třeba se dá přemluvit na panáka taky. Však pohled na vesele se smějící lidi je úplně jiný než na zarputile se tvářící masu. Občas se nám sice naskytne i pohled na poslance sladce spící, ale nedivte se jim, když tak dřou.

Celý svět se baví, jak Češi jednají. Politici by měli představovat elitu národa. Zvolili jsme si je, aby jednali za nás, aby hájili zájmy nás všech, a ne aby hráli před očima celého světa jedno velké divadlo. Jako by nestačilo, že ministr Schwarzenberg spí na vrcholných jednáních a ještě vystavuje na odiv červené ponožky, že prezident nenápadně zabavuje zlatá pera, přidáme k tomu vztyčené prostředníčky a vzájemné urážení v parlamentu. Chtějte potom po „obyčejných lidech“, aby se projevovali kulturně, když ti nejvýše postavení mají ke kulturnosti někdy hodně daleko.