Hurry down

Tak si konečně můžeme doopravdy a pravdivě přečíst, jak dopadly školy při loňské maturitě. Sdružení Matt a Hurry vydalo své statistiky. A taková statistika, to je věda - zpívá se o tom i v jedné pohádkové písničce! Dozvíte se, kdo je první a kdo poslední, ale... Dozvíme se, v jakých podmínkách a s "jakým materiálem" školy pracovaly?

V roce jedna se naše škola ocitla mezi top školami, v kraji jsme byli nej. A proč? Odmaturovala třída, která se na škole neobjevuje příliš často - obvykle se jim říká premianti nebo taky (mezi vrstevníky) šprti. Nikdo je nemusel příliš přemlouvat, aby si zvolili vyšší verzi maturitní zkoušky. A všichni ji zvládli.

Zato vloni se třída premiantů a "šprtů" neurodila, mezi našimi studenty převažovali ti průměrní. Přesto i mezi nimi se našlo nemálo těch, kteří "šli" do těžší verze. I oni uspěli - někteří velice dobře, mnozí nad své možnosti, ale hodně z nich prostě dostálo svému průměrnému talentu. Lze to považovat za úspěch, či za neúspěch?

Pro mě je to úspěch. Téměř všichni naši absolventi pokračují v dalším studii - ale ne proto, aby se zašili před nutným zlem - jít si vydělávat - ale proto, že mají svůj cíl, sen, za kterým jdou. Kašlou na statistiky, jsou hrdí, že obstáli sami před sebou a před svými učiteli, již se jim snažili dát ze sebe to nejlepší. Přesto to podle statistických tabulek může vypadat, že jsme se zhoršili, že jiné školy jsou lepší. Ale jsou opravdu?

V prvním ročníku střední školy se potkají žáci z různých základních škol. Všichni mají na závěrečném vysvědčení ze základní školy přibližně stejné známky, a přesto již po půlroce jsou mezi nimi nebetyčné rozdíly. Jakou hodnotu má jednička a jednička? Jsou srovnatelné? Totéž se dá říci o srovnávání škol středních. Nedá se říci, že jsem odpůrcem srovnávání, ale nelze srovnávat jednu jedinou zkoušku. Jestliže student vykazoval po celou dobu studia v daném předmětu vynikající výsledky a u maturity získá "jen" dcvojku, je to pro něho neúspěch. Ale pro průměrného studenta je dvojka úžasným výsledkem. A pak srovnávejte!

A co z toho vyplývá? Milí rodičové, vybírejte školu podle jiných kritérií, než je jedna jediná, byť důležitá zkouška. Ptejte se, navštivte dny otevřených dveří, promluvte si se sousedovým Pepou, který právě školu absolvoval, zjistěte si, jak jsou absolventi zvolené školy úspěšní v dalším životě. A nechte dítě vybrat! Když do školy, na kterou vy nostalgicky vzpomínáte celý život, nechce, dejte ho na tu, kterou si vybralo. I kdyby to mělo být jen podle toho, že tam jde jeho nejlepší kamarád, nebo proto, že bude moct vstávat o deset minut později. Ať si potom fňuká, že vás mělo poslechnout, byla to jeho volba.