Empatie a arogance

Dvě cizí slova, která před několika lety ještě většina obyvatelstva neznala, zato dnes se jimi oháníme ve snaze být in.

Prodavačky v super a hypermarketech jsou podnikovými psychology školeny jak se chovat k arogantnímu zákazníkovi, který je právě poslal někam. Učitelé se mají chovat empaticky k žákům, lékaři k pacientům, revizoři k pasažérům. Teď právě možná nějaká proškolená maminka dělá přednášku svému pubertálnímu synovi, který si stěžuje na učitelku, že si na něho zasedla, a říká mu, že se má do ní vcítit a uvědomit si, kolik toho taková učitelka má a doma taky kdo ví co a vy ji nepřidáte...

Empatii vyžadujeme na každém kroku, učíme se o ní spoustu teorií, ale prakticky se zatím moc nenosí. Každý myslí především sám na sebe, na své pocity, jak mu ostatně káže pud sebezáchovy. Košile bližší než kabát. Zato s tou arogancí je to docela jinak. Ta je k mání na každém kroku.

Na jednom z čelných míst pomyslného žebříčku stojí určitě pan premiér a hned za ním, jen o prsa zpět, pan předseda sociální demokracie.  A pan prezident by některými svými výroky zaujal určitě také místo hodně vysoko, i když musím říct, že právě on na sobě hodně zapracoval.  Není  potom divu, že dole je přímo tlačenice o to, když ne je předehnat, aspoň se jim vyrovnat. Učitel, který vlepil patnáctiletému žákovi facku za to, že mu řekl, ať si ten svinčík uklidí sám, byl odsouzen většinou „slušných lidí“, dokud nespáchal sebevraždu. Asi se chudák nedokázal  dostatečně vcítit v nebohého deváťáka, po kterém pořád někdo něco chce a nenechají ho růst jako kládu v lese, ač je to jeho zbožné přání. Jiní rodiče nemají dost empatie a nechápou přání svého jediného dítěte procházet životem jako jedním nekonečným tanečním mejdanem a nutí ho chodit do školy, a dokonce si uklízet pokojík. Škoda, že paní Džamile neprošel její návrh. Hned by zašel za  příslušnými lidmi s vysokou schopností empatie k potřebám puberťáka, a ti by s nimi zatočili.

Je to pěkná legrace, jak si lze hrát se slovíčky a pojmy. Často je používáme podle přísloví o košili a kabátu. Jeden druhého obviňujeme z arogantního chování a z nedostatečné empatie. Ale jsme v právu? Jsme právě my ti slušní, chápaví a oni druzí ti arogantní a nechápaví?  Kdo ví. Nešlo by obě slova nahradit jen jedním – tolerance? Buďme k sobě tolerantní a chovejme se jako lidi. A nebudeme muset procházet školeními, přemýšlet o tom, kdo je jaký, a prostě se budeme chovat tak, jak by bylo milé nám.

Slovníček: empatie – schopnost vcítit se do pocitů a chování druhé osoby

                arogance – nadutost, nadřazenost, domýšlivost

tolerance – postoj snášenlivosti k chování, přesvědčení, víře a postojům druhých lidí

(Psychologický slovník)