Na tiskovou konferenci v Bruselu
premiéra Topolánka doprovodilo pět mužů. Když se údajně jedna cizí novinářka –
neznalá poměrů u nás, ba ani způsobů jednání našeho pana premiéra –zeptala, zda
to takto vypadá v Evropě, dostalo se jí prý jako odpovědi „vyštěknutí“
(podle Práva): „A to by tu měli sedět Marťani?“
Odhlédněme od toho, že náš pan premiér jedná občas jak slon v porcelánu a zamysleme se nad tím, jaké je opravdu postavení žen u nás. Mimochodem s jednáním pana premiéra – tehdy ještě „obyčejného“ občana - mám své zkušenosti, když naše štěně v lese skočilo na paní Topolánkovou a umazalo jí kalhoty.
Sociální demokracie se tento víkend snažila zvolit svou povinnou ženu – místopředsedkyni, prozatím marně. I na jiných postech a ve funkcích platí pozitivní diskriminace – tedy kvóty pro množství žen. Kdysi mi to připadalo naprosto nesmyslné, ale dnes občas vidím, že tvrdé feministky nejsou vždycky úplně mimo pravdu. Například platy. V naší společnosti je stále ještě muž chápán jako živitel, tudíž má nárok na vyšší plat. V tarifu se to neprojevuje, ale v nadtarifních složkách dost často ano. V mnoha funkcích (není-li tam stanoveno zákonem, že musí být přijata žena, se v případě rovnosti dává automaticky přednost mužům. Žena – matka přece má na prvním místě rodinu a děti – bude často chybět, nezůstane přes čas, navíc je díky hormonům labilnější, méně schopná „velet“. Něco takové ostatně nedávno prolétlo našimi sdělovacími prostředky jako blesk. Žena si neumí „bouchnout do stolu“ – a když to náhodou udělá, přítomní muži ji označí jako hysterku. Je-li sebevědomý muž, pak je to chlap na svém místě. Když se chová sebevědomě žena, je označena za nafoukanou krávu. Popř. si moc vyskakuje, nebo si na chlapech hojí komplexy. Neslyšeli jste to takhle nikdy?
A co stereotypy? Muž řidič – skvělý, ale řidička – neschopná (kam to čumíš, ty…. dosaďte podle zkušenosti). Učitel – jistě správný chlap, učitelka – nespravedlivá hysterka, lékař – odborník na svém místě, lékařka – jéžišmarjá, co ta mi vyléčí!
A co v práci? Troufají si šéfové stejně na muže jako na ženy? A co třeba revizor v tramvaji, strážník na ulici, prodavač/ka v obchodě? Že nemáte podobné zkušenosti jako já? Tak buďte rádi. Ale přesto si myslím, že emancipaci stále ještě ve všem nemáme. Vždyť blbá blondýna je stále jednou z nejoblíbenějších nadávek.
Na druhou stranu ona emancipace došla tak daleko, málokterý muž dá ženě přednost ve dveřích či jí pomůže s taškou do výtahu. Dokonce ani je-li žena ve věku jeho matky. Slušnost by měla být výsadou nadřízených, ani oni v tomto většinou nejdou příkladem, takže ani od kolegy neočekávejte, že vám podrží kabát, když společně odcházíte z kanceláře. Co s tím?
My ženy voláme po spravedlivém rozdělení funkcí a chceme ohledy? Vylučuje se to? Podle mě ne. Tam, kde jsme ženami, zasloužíme ohled. Tam, kde jsme nahlíženy jako odbornice, tam má být rovnost. A na bilboardy bych dala vedle krásných nahých slečen propagujících silné vozy taky pár krásných nahých svalovců, aby propagovali třeba novou kolekci nerezového nádobí. A bude to konečně fifty fifty.
