Děti, čtěte rodičům!

Akce Celé Česko čte dětem považuji za chvályhodný počin, ale... Neměly by raději číst děti svým rodičům?

Nepamatuji se, kdy jsem se naučila opravdu číst. Určitě jsem znala písmena ještě dříve, než jsem nastoupila do první třídy, určitě jsem se uměla tiskacím písmem podepsat. Ale stoprocentně vím, že knížky - a byla jich pěkná  hromádka, které jsem dostala "od Ježíška", jsem přečetla sama. 

Moje děti na tom byly podobně. Ani jeden nečetl před školou souvislý text, ale znaly písmena. Knížky jsme jim četli, pouštěli pohádky z magnetofonu. Přestože příběhy milovaly, číst se jim nechtělo, raději si číst nechávali, jak byly zvyklé ze školky.  Tak jsem doma zavedla "knižní teror" - děti musely číst mně. Občas jsem četla já jim, ale většinou jsme dodržovali pravidla hry a četly ony. První knihou pro ně byla vždy kniha z edice.  Jiskřičky s velkými písmeny.

Zprvu to bylo samé smlouvání a přesvědčování, ale čím blíž jsme byli konci,,, tím víc se chtělo oběma dětem číst. Přelouskání první knihy jsme oslavili a jelo se dál. Při mytí nádobí, při žehlení mě minimálně rok doprovázelo hlasité čtení mých dětí. Pak už nechtěly, pak si četly samy. 

Česko čte dětem zmíněné možná naučí mít rád knihy, ale proces čtení bolí. Je to - hlavně v počátcích - dřina. Podobně jako jsme se učili jízdě na kole či chůzi přes potok po kládě, stejně tak se musíme naučit technice čtení.  

Nikdy jsem neuznávala čtení ve slabikáři. (Přečti 8 x a dej podepsat.) Četba musí NĚCO přinést, a tak jsme vždycky četli nové. Apeluji na rodiče, nechte si předčítat od dětí. Cokoliv, co budou schopné přečíst. Vydržte koktání a zadrhávání, ono se to zlomí. A až vaše děti dojdou do druhého stádia, že budou schopné číst nahlas a zároveň stihnou sledovat obsah, pošlou vás do háje, protože budou chtít být se SVOU knihou SAMI. To je podle mě cesta ke čtenářské gramotnosti, výchova ke čtenářství. 

Divili byste se, kolik středoškoláků nečte, protože číst neumí. Tedy umí, ale je to pro ně stejná dřina jako v oné první třídě - čtou pomalu, složitější slova víckrát, nerozumí čtenému. Není divu, že jim pak například didaktické testy připadají těžké. Holt nečetli mamince, ona četla jim. 

A protože všichni máme své děti rádi, naučíme je číst už v první třídě tím, že si od nich necháme předčítat. Navrhuji založit pokračovací akci (něco jako taneční pro pokročilé :-)) Všichni prvňáci čtou rodičům aspoň dvacet minut denně. Jednou budou rádi, že jsme je poslouchali.