Daj-li, či nedaj-li si tu medajli...

Na poslední únorový víkend jsem měla spoustu plánů. Oslavit synovy narozeniny, vyrazit na běžky - všude ležely spousty sněhu, měla jsem připravenou i nějakou tu "neodkladnou" práci... Jo, člověk míní, pánbůh mění.  

Onen víkend jsem strávila v posteli s chřipkou a myšlenkami na poslední hodinku a dodnes jsem se ještě pořádně nevzpamatovala. Mezitím - sníh je pryč, narozeniny oslaveny beze mne a na Pražském hradě se připravuje velké střídání. Aspoň že o tyjátr s tím spojený jsem nepřišla.

Václav Klaus se těší, jak bude žádaný v celém světě, když ti Češi nevděční se s ním tak nepěkně rozloučili, na cestu si ještě přidělili s panem Gašparovičem tu zavrhovanou a původně odmítanou  medajli. Vzhledem k tomu, že Miloš Zeman ještě ani na "trůn" nedosedl a už se stává nositelem dvou nejvyšších státních vyznamenání, ani se Klausovi nedivím - při jeho ješitnosti musí být aspoň kousek napřed.

Taky jsem přemýšlela, k čemu vlastně všechny ty metály jsou. Až dotyční umřou, ponesou je za nimi na takových těch polštářcích. Toho si ale už moc neužijí. V Rusku mají hrdinové Velké vlastenecké války ověšenou uniformu, až cinkají, kudy chodí. U nás to zvykem není. Aspoň jsem ještě neviděla plesajícího politika, jak při valčíku cinká metály na saku. Komunisté a nacisté nosili v klopě odznáčky, legionáři stužky. Není škoda mít doma desítky metálů, titulů a hodností a nepochlubit se tím vším?

Možná jsou s vyznamenáními spojeny i hmotné požitky, nevím, nikdy jsem se o to nestarala, ale s některými určitě. Pak by bylo i pochopitelé, že čert vem metál, ale sem s prachama. Přesto mi to připadá, že s metály a vyznamenáními se nešetří. Kdekdo dostává čestný titul (občas jsou pak problémy s jeho neslavnostním odebíráním, když zavěje jiný vítr), státnické návštěvy jsou oblažovány nejvyššími vyznamenáními jako na běžícím pásu. A když pak někdo opravdu učiní NĚCO, co si zaslouží ocenit, obejde se to tradičními hodinkami a potřepáním rukou.

Můj kolega vtipálek usoudil, že bych si taky zasloužila nějakou medaili, i věnoval mi k Vánocům řád skoro zlatý. Je sice trochu ošoupaný a vyšlý z módy, neb jeho hlavním znakem je srp a kladivo. Ale má i onu stužku, kterou je možné vetknout do klopy a zcela jistě i historickou hodnotu. Kdybych bývala byla chřipku nepřežila, mohla jsem mít polštářek s metálem. Takhle přemýšlím, že navštívím onu antikvu také, koupím medajli a obdaruji kolegu recipročně. Velikonoce by k tomu byly vhodné, ne?