Co se v mládí naučíš, aneb výchova dětí v Čechách

Bydlíme na větrné hůrce, jak říkám, takže z oken máme celou Ostravu - pokud není zrovna pod smogovou pokličkou - jako na dlani. Krásný pohled, obzvlášť před deštěm, kdy dohlédnem až do Beskyd.

Zato na druhou stranu je výhled mnohem prozaičtější. Luxusní restaurace, vyhlášená pivní speciálka a lidová hospoda - vše téměř pod jednou střechou, přímo pod okny, jako na dlani. Díky tomu (a zákazu kouření uvnitř) známe všechny štamgasty hospody, víme, kdo v kolik přichází, kdy a v jakém stavu odchází. Na to nemusíte být příslovečnou paní domácí, ani nemusíte trávit dny u oken. Stačí občas mrknout. (Do nedávna k tomuto výčtu patřila i ubytovna pro sociálně slabé, a to bylo teprve na co se z bezpečí pátého patra dívat!) 

Ať si každý propíjí svá játra, jak je mu libo - i když i na tahle propitá játra jsem celý život platila nemocenské pojištění. Ale budiž. Ne bez emocí však sleduji, jak v hospodě vyrůstá jedna generace dětí za druhou. Když vidíte nevinné miminko v kočárku, jak ho houpá ruka matky, která v druhé ruce třímá střídavě půllitr a cigaretu, a o pár let později už odrostlé dítko potkáte s cigaretou v ústech, říkáte si, že jinak to ani dopadnout nemohlo. Je mi ho líto. Jakou výbavu do života dostalo, s takovou může nakládat. 

V současnosti patří k inventáři hospody plavovlasý andělíček (říkejme mu Frantík), jehož maminka ráno v jedné z hospod uklidí, a po poledni - zřejmě hned jak má padla, zasedne k prvnímu stolku a až do večera pije jedno malé pivo za druhým.Frantík pobíhá kolem, občas "uloví" nějaké dítě a jde si s ním pohrát, občas dostane nějaký peníz, aby si šel něco koupit do protějšího obchodu, někdy mu maminka koupí k večeři hranolky. Často pobíhá bez kontroly venku ještě za tmy. Nevinný andílek, ale jen do doby, než se s ním dáte do řeči. Pak vám jeho slovník připomene příslovečného dlaždiče. 

Ano, občas vytáhne děti do hospody každý rodič - i my jsme jako děti milovali, když nám tatínek koupil v hospodě červenou limonádu. Nejčastěji jsou to cyklisté s dětmi, kteří se staví "na jedno". Ale aby dítě doslova vyrůstalo v hospodě a jejím nejbližším okolí?  Tahle matka často ani neví, kde její dítě je a občas to ani není schopná sledovat. Teď už je to "velký kluk" - tak první třída, ale takto beprizorně se potuloval v okolí hospody už od dvou let. Jednou si bude moci do CV napsat do rubriky vzdělání: tvrdá škola života.

Někdo si řekne, že jsem se zase projevila jako pošahaná učitelka. Ale mně je Frantíka opravdu líto. Mohl z něho vyrůst šikovný chlap. Ale s takovou výchovou o tom silně pochybuji. Kdyby se v okolí hospody pravidelně vyskytovala hlídka městské policie, určitě by jeho opakovaný výskyt u hospody zaznamenala a mohla by to nahlásit na sociálku. A ta by nejspíš na matku měla dohlížet, aby syn měl i jiné podněty než ty hospodské. Kdyby...

Jsem asi naivní, takových dětí je nejen v Ostravě jistě spousta. Ale řekněme si natvrdo: co z nich může vyrůst, když nic jiného než hospodu neznají?