Co nám chybí ke štěstí a zdraví...

Neustále se mluví o tom, že v lékárnách  chybí penicilin a jak se ministerstvo snaží, aby ho byl dostatek. Poté, co jsem si dnes přečetla výzvu na webovkách SÚKLu,si říkám, jestli to není jen zastírací manévr.

Státní ústav pro kontrolu léčiv předkládá výzvu pro "zájemce o předložení návrhu specifického léčebného programu" pro pacienty s Parkinsonovou chorobou a parkinsonským syndromem.  A důvod? Výpadek - předpokládá se že tříměsíční (prozatím) léků obsahujích levodopu, bez nichž pacientům - jak se dočtete jinde - hrozí až absolutní akineze (nepohyblivost). Stav je většinou nevratný.

Dále - cituji: " Na trhu v České republice není aktuálně dostupný žádný jiný léčivý přípravek, který by obsahoval léčivé látky levodopa a monohydrát karbidopy v perorální lékové formě tablet s okamžitým uvolňováním, který je indikován k léčbě Parkinsonovy choroby a parkinsonského syndromu."  

Netuším, kolik pacientů s touto nemocí u nás je, ale málo jich nebude, když SÚKL poptává 8000 balení a dovoluje použít jakýkoliv podobný i neregistrovaný lék. 

V únoru hlásily některé lékárny nedostatek některých druhů inzulínu. To je další lék, nenahraditelný a pro pacienty životně důležitý. Žijeme ještě v civilizované, relativně bohaté zemi?!? Nebo jsme zchudli tak, že nejsme schopni svým nemocným zajistit léky? Špatně hospodaříme s penězi na zdravotnictví?  Takové a podobné otázky si - hlavně ti, jichž se to týká, - klademe už dobře  půl roku. Zatím asi ještě nikdo, koho se to týká, neumřel -  o seniorech z domovů pro seniory se v podobných souvislostech moc nepíše, ale doufejme, že ani oni neumírají předčasně. Že staré lidí trápí různé neduhy, se všeobecně ví a všichni s tím počítají. Ale na inzulínu jsou přece závislé i děti! A když nebude inzulín, tak bude CO?

Je něco shnilého ve státě dánském! Přece když si můžeme půjčit na bojovou techniku, musíme mít čím zaplatit léky! V letadle vás letušky poučí, že matka nejdřív musí ochránit sebe a pak teprve dítě, i kdyby to mělo být pozdě, protože bez matky dítě téměř zcela jistě zemře. Ale je-li matka ochráněna, může se o ně postarat a chránit je. Stejně tak by se stát měl postarat o své obyvatele, protože oni se musejí starat o stát. Náš pan ministr vidí všechno stále růžově, ale zdá se, že růžové není vůbec nic. Jestli stát neuvolní nějaké peníze, velké firmy, protože jsou to především firmy, pro které je důležitý zisk, nám léky nedodají. A také výzkum je stále dražší. Nové léky a zároveň i ty "staré" drahnou také. Ale my Češi si asi myslíme, že firmy se přetrhnou, aby nám léky dodávaly za "tradiční" ceny. Za ty dnes není ani chleba. A plná úhrada u léků, na kterých jsou lidé životně závislí,pacienty, je podle mě neetická. Platíme léky závislým na drogách i alkoholu (mimochodem mezi špatně dostupné patří i metadon), tak musíme mít dostatek financí na léky na nemoci, které si člověk "neuhnal", které prostě přišly. 

Lékaři i lékárníci jsou v první linii a od pacientů to schytávají, i když se většinou snaží ze situace nějak vybruslit. Jak dlouho to ještě takhle povedeme? Že by jak v Bílé nemoci - až dojde na ty nahoře! Doufejme, že se probudíme dřív!!!