Cesta vlakem po vlastech českých

Jezdím vlakem poměrně často. A ráda při tom čtu propagační časopisy Českých drah. Jsou v nich pěkné obrázky  a také krásné články o dokonalosti této instituce.

Hlavním lákadlem bývají lepé děvy, slavní sportovci či politikové. Ti všichni o sobě prohlašují, jak rádi jezdí vlakem. Často k tomu dodávají, že jezdí výhradně pendolinem, že je to vyjde levně a je to skvělé, rychlé a pohodlné.

Také jezdím ráda oním spojem, ale jen tehdy, je-li k dispozici E-liška, tedy zlevněná jízdenka, protože jinak je pendolino opravdu drahým vlakem. Jede sice z Ostravy do Prahy za tři hodiny, ale IC Janáček to zvládne za 3 hod. a 15 minut a je mnohem levnější.

Myslím, že to, co jsem zatím napsala, nestojí za diskusi. Ale zaznamenala jsem pár věcí, které mě v poslední době docela překvapily. Pendolíno je za těch pár let na našich tratích pěkně omšelé. Sedadla jsou prošoupaná, s pořádkem to taky není nijak valné – na záchodě to sice zatím většinou splachuje, ale spousta lidí buď šetří vodou, nebo ono splachování pomocí tlačítka nezvládá; prostě záchody v SC vlaku páchnou úplně stejně jako v běžném rychlíku.  No a jeho slibovaná rychlost: Ještě nikdy jsem snad nepřijela načas. Dá se pochopit avizované zpoždění kvůli opravě trati po nedávných povodních. Ale nechápu, proč buď zůstanete stát při výjezdu z Prahy a nabraných deset minut už vlak nestáhne, nebo naopak nabere toto zpoždění až při vjezdu do Prahy. Je krásné, že všechny rychlíky z Moravy a Slezska jezdí na hlavní nádraží, ale ono to asi není schopné pojmout.

V reklamním časopise Pendolino je na titulní stránce vždycky někdo slavný, komu tento spoj učaroval. Jestli jím opravdu jezdí, tedy jestli ona fotka nevznikla pouze pro reklamní účely, pak asi jezdí jindy než já. Jízdenka za šest stovek, teplá čokoláda téměř za sedmdesát, kafe za čtyřicet - to vám sice podávají sympatičtí stevardi, ale špinavé záchody a plné odpadkové koše, tak tohle je pravá tvář nejskvělejšího vlaku. Když si spočítáte, že 360 km ujedete za něco kolem tří hodin, vyjde vám rychlost zhruba na 120 km za hodinu. Je to málo, nebo moc? TGV to není, ale Posázavský Pacifik taky ne. Dráhy se neustále chlubí, ale do opravdové kvality a kultury cestování máme ještě hodně daleko. Ať je to v rychlosti a plynulosti jízdy – už to zase drncá a hází, skoro jako před rekonstrukcí koridoru – nebo třeba v čistotě a hlavně udržovanosti vlaků. O cenách se nevyplatí vůbec mluvit. Když pojedu s rodinou, musím se tahat se zavazadly (v rychlíku je není kam uložit, takže velké kufry s kolečky překážejí v chodbičkách),  kromě jízdenky zaplatíme všichni, včetně psa ještě za MHD v obou městech, takže když všechno spočítám, přestože je to do Prahy po silnici dál, vyjde mě to levněji. Kdyby nebylo karambolů na dálnici, vůbec bych o vlaku neuvažovala.

Chtěla bych vidět Karla Gotta a missku Kuchařovou v pendolinu, jak se vláčí s těžkým kufrem a objednávají si u stevarda horkou čokoládu či kafe do papírového pohárku. Ale v časopise to vypadá dobře. Jen aby tomu pendolinu zase v zimě nezamrzly cederomy, jak zpívá Jarek Nohavica… a nezůstalo stát kajsi u Polomi. Přece jen je to to nejlepší na kolejích, co máme.