Blbý pták

Nejsem ani nepřítelem ptactva, ani si nepotřebuji pozvednout sebevědomí. Můj titulek je pouhým konstatováním.

Splnila jsem si svou babičkovskou povinnost, z části do ní zapojila i dědečka. Posledním krokem bylo předat zdravé a celé dítě rodičům. Musím podotknout, že vzhledem k aktivitě našeho čtyřletého vnuka tento úkol může být nadlidským. Ztížit ho může také ještě naše milá D 1, po níž naše cesta za maminkou směřuje.

Cesta tam byla bezproblémová, dítě se ani nesnažilo vystoupit za jízdy, ani ze sebe nestrhávalo bezpečnostní pás, cestou si vyžádalo jen čtyři pohádky, autíčko mu spadlo jen asi tak padesátkrát, neječel, jen si prozpěvoval, nerval se s naším jezevčíkem, ani se ho nepokoušel umačkat samou láskou. Prostě pohoda.

Cesta zpět vypadala taky celkem slušně – šestikilometrovou frontu na dálnici se nám podařilo šikovně objet, pouze jeden kamion si s námi hrál na příslovečnou honičku. Prostě opět  pohoda. Jen nám bylo teplo. Venku bylo 31°, takže jsme si říkali, že klimatizace asi nestíhá. Pak se nám to rozleželo a rozhodli jsme se svěřit autíčko odborníkovi, aby klimatizaci zkontroloval.  A konečně se dostanu k ptákovi. Odborník klimatizaci rozmontoval a našel v ní – ptáka. Asi jsme ho na dálnici srazili a on se chudák dostal až do naší klimatizace a udělal v ní pěknou paseku. Opravář nám řekl, že si vše vyfotil, protože něco takového ještě neviděl. Což o to, ptáčka je mi líto, ale ještě víc je mi líto naší peněženky, neboť nás to bude stát pěkných pár tisíc.

Takže: ochránci přírody, odpusťte, ale znovu musím konstatovat: blbý pták. Kdyby nelezl na dálnici, mohl žít a my jsme nemuseli platit tolik peněz. A ještě jedna věc. Kdyby se něco takového stalo jednou za milion let, budeme v tom my. Nebo snad se vám někomu stalo něco podobného?