Bílá je dobrá, už je to tak...

Tak nám konečně napadl sníh. Na bílém koni sice nepřijel Martin, ale – aspoň u nás v Ostravě  - jakási Zina, ale díky bohu za ty dary. Už bylo na čase.

Tedy z pozice obyčejného člověka je to krása. Pryč je deptající příšeří podzimních dnů. Za oknem je jaksi jasněji  - bílá barva je až oslepující – hlavně na neposolených a neposypaných místech. Dětičky vytáhly boby a sáňky a dospělí šály, čepice a chlupaté boty. I u nás ve městě je to jako v Murmansku. Na vánočním stromě republiky se ztrácejí ozdoby, jsou úplně zasypané sněhem. I chodníky jsou dočista do čista bílé – protože sněží a sněží, psí hovínka jsou zatím našim očím skryta. Odpadky kolem popelnic zmizely – tedy ne že by je někdo odklidil, ale zakryla je milosrdná peřinka stejně jako přetékající odpadkové koše na zastávkách MHD.

Poněkud odlišně vidí situaci právě dopravní podnik. Nafta ještě nezamrzá, ale autobusy jezdí pro jistotu krokem, některé vůbec, lidi nadávají na zpoždění, řidiči se mračí, ale venku je tak krásně bílo….  A že vám nepřijel spoj? Nevadí, snad přijede ten další, stihnete se aspoň pokochat tou krásou. Stejně dlouho nevydrží.

Chodníky na sídlištích dnes celý den nikdo neprotáhl. Cestáři jako obvykle vyrazí do ulic kolem čtvrté ráno, aby se vší technikou a v plné razanci dali všem spáčům najevo, jak o nás pečují. Pro jistotu ještě protažené chodníky posypou škvárou nebo posolí, aby nemuseli vyrazit, až to bude potřeba. Myslet na zadní kolečka a na to, že má pozítří silně mrznout, je třeba dopředu.  Občas se sice pluhy při protahování chodníků netrefí a projedou ty, které vedou odnikud nikam, zatímco ty, po nichž ráno budeme houfně dobíhat své autobusy, minou. Není se co divit, v noci je tma a nikdo jim směr neukazuje. A mapy jsou ještě z dob socialismu. A stejně jsou letos v módě hodně vysoké kozačky, tak vám, pánové, my, ženy, holt cestu prošlapeme.

Zato děti si naše dospělácké starosti nepřipouštějí, prostě se ze zimy radují. Je jim jedno, že si soused nahřívá u topení namožená záda a klidně na čerstvě proházeném chodníku uspořádají bitvu sněhovými koulemi. Souseda z toho málem klepne, ale radost z boje jim nevezme, i kdyby na ně řval jak tur. A před některými domy pro jistotu neuklízejí vůbec, protože to stejně zapadne – hlásí přece až 30 cm sněhu (nemají to být 3 a u Muzea 4, jak zpívá NohavicaJ). On ten pohled z okna na bílý chodník je tak romantický. A jak se na něm vyjímají dívky v barevných kabátech!

Je tu prostě prosinec, mrzne, až praští, všude je bílo a Vánoce k nám spěchají mílovými kroky. Tak strčte auta do garáže a vyrazte pěšky. Po návratu domů si pak zasloužíte grog či svařák a nemusíte kvůli tomu jezdit do Alp.  A říkejme si k tomu: Život není to, co chceme, ale to, co máme.