Syslím, syslíš, syslíme

Statistický úřad hlásí, že málo nakupujeme, výprodeje nezabraly a do obchodů se český člověk chodí jenom ohřát. Netrapme se, hlady neumíráme. Jenom pořád usilovně syslíme.

Včerejší krátká zpráva Českého statistického úřadu skutečně mohla leckoho znepokojit. Maloobchodní tržby, oblíbený ukazatel některých analytiků, opravdu oproti loňskému lednu hodně poklesly. Pokles o zhruba tři a půl procenta určitě není málo.

Není složité dospět ke zdánlivě logickému závěru, že český člověk velice zchudl a na chleba, krůty a huspeninu už mu tolik peněz nezbývá.

Jak jsem ale argumentoval v mém včerejším příspěvku, rozhodli jsme se kolektivně nějaké ty tretky po Vánocích nekupovat a pomalu jsme začali splácet naše nahromaděné spotřebitelské dluhy.

To je jeden důvod, proč maloobchodníci pláčou.

Druhý dílčí důvod lze najít v následujícím obrázku (zdrojem je opět Česká národní banka):

Význam těchto barevných čar je evidentní. Navzdory krizi, bídě a chudobě my občané pořád dokážeme najít nějaké ty drobné (kolem třiceti, pětatřiceti miliard každý měsíc), odnést je do banky a tam je spokojeně syslit. A je nám úplně jedno, jestli nám za ně bankovní ústav dá nějaký úrok. Hlavně, že máme nasysleno.

Nechci tím samozřejmě nijak snižovat význam syslení. Je rozhodně mnohokrát lepší, že občané syslí, než když vyhazují hotovost zbůhdarma a za každou cenu zvyšují obrat maloobchodu. Nicméně ukládání nasyslených miliard na neúročené účty, to je disciplína jenom naše, něco jako kolová nebo rychlobruslení.

Pro dnešek tedy takto stručně a optimisticky: Chudneme trošku. Syslíme stále a usilovně.