Nejdeto.

Přepsali jsme dějiny! Zvítězili jsme na celé čáře! Jsme mistři světa, olympijští vítězové, šampióni Mléčné dráhy a přilehlého okolí. Jsme mistři světa v nejdeto. 

Jak úžasný, duchu prospívající a sociálně spravedlivý je to sport! Jak vynikajících výsledků v něm dosahujeme!

Celé zástupy našich junáků se našemu národnímu sportu věnují už od kolébky. Tréninková střediska jsou v každé sebemenší obci, v každém podniku a farnosti, na nádražích vlakových i autobusových, v domech soukromých i veřejných. Chrabří sportovní rekové se svému sportu věnují několikrát denně, holdují mu o víkendech, v pracovní dny i o svátcích a někteří, skuteční novodobí Achillové, cvičí i ve spánku.

Kdykoli zmatený cizozemec zavítá do nevýbojného tuzemského maloměsta, nevychází z údivu nad sportovním zanícením jeho obyvatel. Mohl by úředník bankovního domu směnit tvrdou valutu za místní oběživo? Nikoli, trénuje. Nejdeto. Nebo snad zřízenec amtu poštovního? Kdepak, cvičí. Nejdeto. Co soukromník ve směnárně? Zavříno, sportuje. Nejdeto. 

Znavený turista odchází s prázdnou kapsou do nádražky. Pivo, polívku, bez chleba prosím. Tumáš pečivo a sportuj, cizinče. Nejdeto. Tak polívku s chlebem, bez píva. Jenom s pívem, dodržuj pitný režim, tady sportujeme. Nejdeto. Tak aspoň vodu. Kušuj a cvič. Nejdeto.

Turista se belhá pojít žízní pod jalovcem. Tady nemůžete sedět, huláká na něj obecní šiml s placatou čepicí a bambitkou u pasu. Musím si odpočinout, žebroní turista. Vztyk a kluš, vece šiml. Nejdeto. A ne doprava, rovně. Proč ne doprava? Mě se neptejte, já vo tom nic nevim, kolena vzhůru a rovně. Nejdeto. 

Turista zdrceně klesá na kočičí hlavy, přímo uprostřed zaníceně sportujících davů. Babí, můžu si jít hrát s Venoušem? Nemůže. Nejdeto. Svatopluku, můžeš zítra do práce? Nemůže. Nejdeto. Mojmíre, můžeš se konečně začít pořádně učit? Nemůže. Nejdeto.    

Nejdeto je prostě naše. Kdo nejede v nejdeto, jde proti nám. A kdo jde proti nám, ten sice nedopadne jako my, ale zase určitě nebude mistrem světa! Mistrem světa v nejdeto.