Miloš je pitomé.

Brňáci nechcó amazón. Só pitomí, gómá Miloš, hlava pomazaná. Nésó pitomí, Milošu. Ty seš pitomé!

Představte si plechovou krabici. Hnusnou plechovou krabici plnou všelijakých zgarbů, které nikdo k životu ani náhodou nepotřebuje. Krabice je placatá, šedivá, odporná, velká asi tak sto metrů všemi směry.

Uvnitř krabice běhají tydýti. Tydýti mají na uších sluchátka. Do sluchátek jim jiný tydýt řve povely, na které místo krabice mají tydýti fofrem zdrhat a co mají odtamtud přinést. Tydýtů je přesně jedna čtvrtina římské desáté legie, to znamená plus minus dva tisíce kusů negramotného mongolského kanonenfutru.

Každý den přijede ke krabici tři sta náklaďáků. Náklaďáky do krabice vyklopí náklad zgarbů. Každý den odjede od krabice pět set osmdesát menších náklaďáků. Menší náklaďáky odvezou zgarby do jiné krabice.

A to je všechno. To je celý Amazon, zahraniční investor, spasitel, Mesiáš, kterého ti odpudiví Brňáci nakopali do zadnice jak Švédy v osmačtyřicátém, za což jim president Miloš do pitomců vyčinil. Nic víc než krabice pro dva tisíce nebožáků, co pro hrst rýže budou dřít, dokud nepadnou.

Tywoe, Milošu, di do teho baráku hákovat sám, dyš seš tak pitomé...