Jak topič Jelen banku vyloupil.

Umí národní banka udělat z korun toaletní papír? Umí. Dokáže ochránit střadatele před lumpy a kriminálníky? Ale kdeže. Topič Jelen by o tom mohl vyprávět.

Nejdříve trochu teorie. Banky by měly dodržovat zákon o bankách, který v ustanovení paragrafu 12 stanoví toto:

Banka je povinna při výkonu své činnosti postupovat obezřetně. Banka nesmí uzavírat smlouvy za podmínek, které jsou pro ni nápadně nevýhodné. Smlouvy uzavřené v rozporu s tímto ustanovením jsou neplatné.

Na dodržování zákona o bankách by měla dohlížet národní banka, která by zároveň měla přísně trestat ty banky, co na dodržování pravidel kašlou.

Praxe vypadá zhruba následovně:

Pan Jelen od roku 1992 uklízí na policejní stanici v Chabařovicích, letos mu bude jednašedesát. V zimě je tamtéž zaměstnán jako topič. Jinou práci ani jiný příjem nemá. Pracuje v létě na třicet, v zimě na čtyřicet hodin týdně. Pan Jelen občas v práci chybí. V říjnu vydělal čistého pět tisíc, v listopadu dva a v prosinci, považte, bezmála deset tisíc. V životě si pan Jelen nevydělal víc.

Devátého prosince vstoupil pan Jelen do pobočky GE Money Bank v Ústí nad Labem. Co se dělo uvnitř pobočky, není známo. Jisté je to, že Ludvík Jelen dostal úvěr na tři sta tisíc. Půjčku přikleply hned dvě bankovní úřednice. Měsíční splátka činila 5324 korun a pan Jelen jich měl zaplatit celkem šestadevadesát. Nezaplatil ani jednu. Zaplatil pár starých dluhů a zřejmě si chtěl taky občas po výplatě zatopit, koupit lístek na vlak a v nádražce pojíst buřta s cibulí.

Ukradl Jelen americké bance tři sta tisíc? Ale kdeže. Dva nekompetentní úředníci porušili všechno, co mohli a vyhodili peníze střadatelů do kanálu. Dějí se takové věci často? Každý den, ve všech bankách, pořád, stále a furt. Kde skončí Jelenové? Pod mostem. Kde skončí moje a vaše peníze? Tamtéž. Kde skončí ouřadové? Doma ve fotelu u kafíčka.

Víte, naučit chudé severočeské, ostravské či kladenské dělníky, jak zacházet s penězi, to je těžká práce na mnoho let. Mnozí z nich na to nepřijdou nikdy. Je nekonečně snazší dohlédnout na pár bankovních úředníků, aby nedělali pitomosti, které musejí skončit průšvihem. Bohužel, každý den ráno, v poledne i večer se přesvědčuji o tom, že národní banka se na tento úkol jednoduše vybodla. Peníze létají oknem pořád dál a pod mosty začíná být nějak těsno.