Socialismus, nebo smrt.

Tak nám kongresmani zamítli ten bailout, Alberte. Ode dneška už budeme jíst jen kořínky, mátu peprnou a tuřín. Taky jste si zvykli na kaviár?

Bodejť by ne. V náručí sociálního státu báťušky Václava přec každý živnostník, učitel i prostý hasič snídá hašé z lososa, obědvá svíčkovou se šesti a večeří spaghettini á la primavera. Nu a kdo z nás k tomu nepopíjí tokajské alespoň sedmiputnové, nepatří do slušné společnosti.

Přitom za oceánem zuří chaos. Parlament, jinak Kongres, tam prý nechce dát bankrotářům ani vindru, trhy se hroutí a soudný den je za dveřmi. Burzovní makléři hromadně skupují konopné provazy a bankovní ouřadové se bez zlatých padáků vrhají střemhlav z oken mrakodrapů.

Ale ano, maličko nadsazuji. Nebo spíš napodobuji kolegy z předních a renomovaných tiskovin, co zasvěceně píší o konci světa a přitom ani netuší, kterou tramvají dojedou na Pohořelec. 

Takže co se to zase strašného stalo: dolní komora amerického Kongresu zamítla plán, podle kterého by ministr financí téhož státu mohl víceméně libovolně utratit dvanáct bilionů korun (ano, dvanáct tisíc miliard korun) na sponzorské dary bankovním ústavům, které ty samé peníze předtím ráčily zcela nepochopitelným způsobem promrhat. 

Jistě, bankéři všeho světa teď začnou panikařit, tu a tam bude krach, run na banku, pokles hdp  i bůhvíco dalšího. Bude to nejspíš i bolet. Je ale možné, že jen skřípění zubů nás blahobytné Zápaďany vyléčí z představy, že každý Lojza si může na hypotéku koupit Karlštejn a každá Julie může dvakrát do roka na kreditku na Seychely.

Protože celý ten slavný světový, evropský a americký hospodářský růst už hezkých pár let jede z valné části na dluh, a dál už to holt nejde. Každá kreditka má někde konec.

Podle agenturních zpráv se při hlasování v Kongresu někteří zákonodárci zaklínali tím, že socialismus nesmí v Americe být.

Socialismus, nebo smrt, říkalo se kdysi. Poslanci Kongresu si to možná pamatují jinak - že by jim znělo v uších, kapitalismus, nebo smrt?

Možná. Jen ale kongresmani zapomněli, že jim socialismus na dvoreček už dávno dorazil. Nebo snad to není socialismus, když každý sociální případ dostane od státem sponzorované banky na dluh dům jak hrad, na který jeho bohatý soused musí dvacet let škudlit?

Viďte, že je. Ale i tento socialismus nám zas - jaké to překvapení  - hospodářsky zdechnul.