Šest bodů pro Kocába

Ministr pro dobro, hvězda jasná, hlasatel lásky a míru, jediná naděje nás i budoucích, byl nachytán s ještěřicí. Prý činí pokání, složí úřad a odejde do kláštera. Michaeli, radím dobře, nedělej to.

Proč by si měl heroický služebník lidu sypat na hlavu popel a válet se v prachu? Jenom proto, že nevděční současníci nedocení velikost jeho činů? Tolik toho přece pro lid vykonal, a tak nezištně nám šel příkladem.

Považte se mnou:

Bojoval za lepší život utlačovaných menšin. Do honosného úřadu ministerského mluvčího nejmenoval zapšklého, krpatého starce, ale slečnu, jakých je v české kotlině tak nanejvýš osm.

Projevil estetické cítění. Jemné posouzení ministrova vkusu nechám na laskavém čtenáři, ovšem mluvčí Lejla jistě zvyšuje estetickou hodnotu světa víc než Dušek, Slamečka a Novák dohromady.

Hájil zdravý životní styl. V ministrově pokročilém věku si většina pánů najde čas tak nejvýš na velkou plzeň s malým rumem a teplé fusekle. Zato Michael, světe div se, zabývá se prostocviky a gymnastikou.

Bránil konzervativní hodnoty. V dnešní době takto nepokrytě obcovat se ženami, to chce odvahu a ducha vpravdě hrdinského. Obyčejný přízemní pohlavár by si na místo tajemníka slečnu jistě nevybral.

Šířil slávu republiky v daleké cizině. Jak překvapeni musejí být zahraniční diplomaté, když národ pivních mameluků zastupuje atletický ministr, sršící zelenou vírou a doprovázený menšinovou diplomatkou?

Dával naději starým a postiženým. Do nynějška mohl ošklivý chlap v letech tak nanejvýš vodit pinčla a nadávat u televize. Nyní je zřejmé, že stačí lehce zezelenat, stát se romským aktivistou a dobrotivý pánbůh člověka hned odmění lehkonohou tanečnicí.

Jak malý může být duch, který neocení odkaz tohoto velkého muže plnou známkou šesti bodů za umělecký dojem?

Kocáb na hrad, přátelé.