Nechcete mít v republice krizi? Vezměte tisícovku, běžte do obchodu a nakupujte. Ale pozor, nekupujte čínský šunt a předražené belgické pralinky. Kupujte české věci. Pomůžete tím především sami sobě.
Je pondělí ráno, moc času nikdo nemá. Nebudu Vás proto trápit dlouhým povídáním.
Co to v našich poměrech znamená krize?
V podstatě drobnost. Hrubý národní produkt, tedy součet všeho, co se u nás za rok vytvoří, má klesnout o dvě nebo tři procenta. To je vše, konec, tečka.
Kolik to vlastně je peněz, ten hrubý národní produkt?
Něco přes tři a půl bilionu českých korun. To tedy znamená, že domácí produkt má klesnout o dejme tomu sto miliard.
Kolik korun máme my bohatí Češi nasysleno v bankách a záložnách?
Je to hodně peněz. V hotovosti a v bankách máme nasysleno zhruba jeden a půl bilionu.
K čemu nám ty peníze jsou?
K ničemu. Leží v bankách, žere je inflace a nejspíš je nakonec požere bankrot, věřitelé a konkurzní správci.
Co z toho plyne?
Vezměme jenom malý kousek nasyslených peněz, třeba jen směšnou pětinu, a kupujme za ně české zboží. Cihly, auta, barvy na fasády, sklo, nábytek, víno, slivovici, teplé ponožky nebo ukrutně chutné klobásky od pana uzenáře Kazdy z Chocně.
Pomůžeme tím jednak kopnout celou slavnou nafoukanou krizi tam, kam patří, ale hlavně tím pomůžeme sami sobě. Národní produkt poletí nahoru, fabrikanti budou vyrábět jak na smrt odsouzení a propouštět nebudou ani omylem - ovšem my šetřilové na tom budeme ještě lépe. Usedlosti budeme mít naleštěné a v teple u krbu si v klidu dáme tramín ročník 07, malý kousek sýra ze Sedlčan, nakonec možná slivovici a určitě klobásku od řezníka.
Mohu Vám zaručit, že na metrovou korejskou plazmu, pitomý americký film a přesolené čínské buráky si už ani nevzpomeneme. A bude nám v dobách krize líp, než předtím.
