Sláva jedné rozhlasové hry

Královéhradecký dramatik David Drábek napsal rozhlasovou hru s kterou vstoupil do povědomí širokého publika. Dalo by se říci, konečně mimo divadelního. Ke všemu stačilo jedno vysílání hry, kterou bychom mohli nazvat „kontroverzní“.

Veškerý ten humbuk okolo hry sám autor vnímá s úsměvem. Jak taky jinak. Život je vlastně takové jedno divadelní představení. A Drábek sám si ho velice dobře režíruje. Za vše vlastně může být velice rád. Stalo se mu to, co se českým autorům nestává. V jednu chvíli se objevil na stránkách deníku Blesk i sportovního deníku Sport. Což, jak sám tvrdí, jsou v dnešní době takřka „slabikáře veřejnosti“ a kdo v nich nebyl, žil marně.

V reakcích veřejnosti se objevovala určitá touha Drábkovo dílo znovu slyšet, nebo alespoň číst. Tyto reakce vyslyšelo nakladatelství Akropolis jež hru Koule vydalo knižně.

Reakce veřejnosti jsou potěšující. Smutná je však skutečnost, jaké diskuse hra samotná vyvolala. Hra Koule pojednává o životě koulařky. Inspirační zdroj Heleny Fibingerové se tak přímo nabízí. Nakolik je postava hlavní hrdinky Mileny komická, nebo tragická je již na posouzení samotnými posluchači a čtenáři. Helena Fibingerová se dala slyšet, že rozhlasová hra vyloženě uráží její osobu. Drábkovi hrozí soudem. On sám si z toho v rozhovoru pro Lidové noviny dělá srandu. Prý se vyrovnaní mimosoudně. A to zápasem v bahně. David Drábek tak chápe komičnost a zhovadilost celé situace. Zaujal tedy postoj, který rozčiluje všechny kritiky jeho hry.

Zdá se, že spousta lidí nepochopila, co vůbec znamená umění. Umění přece má za poslání konfrontovat fikci se skutečným světem, reagovat na podněty okolí, reagovat na současnou situaci a tak dále a tak podobně. Svou reakcí se Heleny Fibingerová neukázala v dobrém světle. Nepochopila, že Drábek ji nechtěl ublížit. Jen napsal hru, která se mu narodila v jeho hlavě. Každé umění vznikne z nějakého inspiračního podnětu. Fibingerová by měla být poctěna, že její postava takto posloužila kvalitní rozhlasové hře. Místo toho ji sprostě napadla.

Přečtěte si knižní vydání hry Koule a posuďte sami, jak se věcí mají. Jisté je jedno: umění se zase jednou ocitlo na špičce veřejného zájmu. Ne politika, ne válka, ne vražda. Ale rozhlasová hra. Bohužel v jiném smyslu, než který by si zasloužila.