Čtenáři dosud ne zcela objevená knihaHliněné dnyod Stanislava Berana je jakýmsi pozapomenutým literárním bohatstvím jižních Čech. Na pultech knihkupectví kniha strávila již přes dva roky s pramálem ohlasů. A je to velká škoda, protože kniha, potažmo autor, je velkým příslibem do budoucna.
Rodák z Jindřichova Hradce ve své novele skládá dohromady střípky hořké mozaiky podivuhodně zmarněného lidského života. Silný lidský příběh zakořeněný v rodném místě autora a ve své niternosti i v zachycení prchavé atmosféry okamžiku navazuje na knihy nedávno zemřelého Jana Balabána.
Příběh novely sleduje dva lidské osudy vzájemně se protínající a ztrácející. Cestu k objevení a cestu k zapomnění. Snaží se také vykreslit cestu, kterou je třeba najít ke svému osudu a také co může nastat, když ona cesta nebude objevena. Vykreslení dusné atmosféry životního ztroskotání, ale i životních radostí druhé poloviny století plné různých civilizačních chorob splňuje veškeré požadavky existenciálního příběhu.
Nenechme se ovšem zmást hnisavým vředem zmarněné lidské existence. Příběh totiž z této koleje nabízí odbočku. Neustále totiž čtenáři podsouvá, že štěstí jsou pro každého z nás plné hrsti. Stejně tak i lásky. O tom jakou podobu láska i štěstí budou mít záleží však na každém z nás. A je jen na nás jakou cestou se na životní koleji vydáme.
Pokračovatel v depresivních tónech české literatury a objevitel tajných zákrut lidské duše má jméno Stanislav Beran. Jan Balabán má následníka.
