J. K. Rowlingová: Dospělý román ano, velký však ne

Po dopsání posledního dílu knižní série o Harrym Potterovi se častokrát skloňovalo jméno jeho autorky J. K. Rowlingové ohledně toho, co bude s jejím psaním dál. V září loňského roku jí však vyšel první román pro dospělé čtenáře Prázdné místo a ihned si vydobyl své místo na poli bestsellerů. Autorka rozptýlila všechny pochyby o textu, recenze byly nadšené. Od dubna letošního roku si ji mohou přečíst i čeští čtenáři.

Samotný název knihy souvisí s tím, že se po náhlé smrti veselého a bohabojného radního středního věku uvolní jeho místo a lidé z malého města Pagford roztočí kolotoč lidského soupeření o toto místo, které je spojeno s mnoha výhodami a žádný prostředek v tomto boji nebude tabu. Na tomto prakticky jednoduchém příběhovém základu autorka vytvořila hustý propletenec lidských osudů a příběhů. A právě v této rovině se jedná o román mimořádný.

                Rowlingová dává čtenářům nahlédnout do zrcadla, jež takřka děsí. Příběh, který vypráví, není vůbec optimistický. Je plný drogových dealerů, feťáků, namyšlených paniček, problémových dětí a od začátku do konce je prodchnut maloměšťáctvím. Spletitá mozaika osudů z napovrch slušného malého městečka Pagford postupně vyplave na povrch a odhalí tak rozpory politické, třídní, rasové ale i generační.

                Příběh vytvořený z několika tematických základů jakým je například šikana, zneužívání dětí, politické soupeření a tak dále však autorka nedokáže sama kočírovat. Kniha je tak plna spousty postav, z nichž každá reprezentuje nějaké téma, ale Rowlingová ho dále nerozvíjí. Postavy špatné tak zůstávají špatnými a dobré zase dobrými. Plochost postav je zřejmá a jejich vývoj nikde. Katarze se tak nekoná. Autorce šlo o pouhé zachycení charakterů a sociálních prostředí a ne o jejich hlubší rozbor a vybídnutí k nějakému řešení. Bohužel.

                Kniha je zároveň plná drog i sexu ale autorka v líčení scén uhýbá a bojí se zachytit vše, co s tím souvisí. Drogy jsou zde tedy špatné, ale chybí zvratky, frustrace, brouci pod kůží a tak dále. Sexuální scény jsou mdlé a nedotažené, jakoby u Rowlingové fungovala autocenzura. Autorka se zřejmě nedokáže ještě zcela vymanit ze stínu své veleúspěšné série o mladém kouzelníkovi, protože drsná mluva mladých delikventů jejího současného světa, je značně vzdálena té z toho pravého světa. O žádném šokování nemůže být tedy řeč.

                V románu se neodehraje ani žádný vyhrocený konflikt ve smyslu aktivní revolty. Příležitostí k němu je ovšem spousta. Žádná z postav proti jiné aktivně nevystoupí. Ani u skupin se tak nekoná. Městská rada je rozdělena na dva nesmiřitelné tábory, které proti sobě sice bojují, ale nejsme svědky žádných interakcí protivníků, žádného politikaření ani překonává překážek. Veškeré postavy malého města Pagford v klidu proplouvají životem, který berou tak jak k nim přichází, reagují na nastalé situace a užírají se svými slabostmi tak dlouho, dokud nepřijde nějaké řešení. Rowlingová jim ho však nenabídne.

                J. K. Rowlingová umí dobře plasticky načrtnout velice zajímavé postavy spojené s jejich vlastním mikrosvětem. Nedokázala však do svého příběhu zahrnout větší rámec. Její řemeslné a vypravěčské kvality jsou však nesporné. Její první kniha pro dospělé čtenáře není takovou literární událostí, za kterou se schovává. Má svá velká pozitiva při ukázání prstem na určité problémy a také zcela mimořádné kvality při vykreslení lidských osudů a charakterů, ale k opravdu velkému románu s katarzí má bohužel ještě daleko. Rozhodně si však ale kniha Prázdné místo zaslouží větší pozornost než řada jiných současných bestsellerů.

Při psaní Prázdného místa měla Rowlingová velké ambice, nedokázala je však ve své knize vytěžit. Když na ně při psaní svého dalšího textu zapomene, může napsat opravdu velký román, který bude nesmírným zážitkem. Zatím si k němu pouze nakročila.