Nepřesvědčivá zpráva o české literatuře

Redaktor Ondřej Horák sebral veškerou svou odvahu a s libostí psavce sobě vlastní se pustil do vybrání deseti nejzásadnějších českých knih nového tisíciletí. Jeho domovský server ihned.cz byl natolik odvážný něco takového otisknout. Proč? Protože se jedná o článek, na který se budou množit různě kritické komentáře. Ten můj je toho důkazem.

Ondřej Horák ve svém textu správně poznamenal, že čeští čtenáři si na pultech knihkupectví spíše vybírají mezi překladovou beletrií a tu českou poněkud upozaďují. Je to bohužel smutná pravda. Souhlasím také s tvrzením, že je to velká škoda, jelikož mezi českými tituly se najdou i mnohem kvalitnější než mezi romány francouzskými, britskými či německými.

Abych však dostál svému slovu, je na čase si také zakritizovat. Horákův výběr totiž zahrnuje deset spisovatelů, patřících pouze mezi nejvýraznější představitele současné české literatury. Česká literatura přitom obsahuje spoustu jmen, která jsou v novém tisíciletí velice důležitá. Velice častým momentem bývá, že se objeví např. zásadní generační román od takřka neznámého autora. Dokonce by se dalo říci, že tito nezavedení (rozuměj pro širší okruh čtenářů neznámí) autoři často razantněji vstupují do kánonu české literatury.

Ondřej Horák jako deset nejdůležitějších románů uvádí Noční práci Jáchyma Topola, Hastrmana Miloše Urbana, Pamět moji babičce od Petry Hůlové, O rodičích a dětech Emila Hakla, Zatím dobrý Jana Nováka, Selský baroko Jiřího Hájíčka, Rok kohouta Terezy Boučkové, Milostný dopis klínovým písmem Tomáše Zmeškala, Zeptej se táty nedávno zesnulého Jana Balabána a Vrač Martina Ryšavého oceněný v letošním roce cenou Magnesia Litera za prózu.

V mnoha ohledech s výběrem souhlasím. Ovšem (!) nejdůležitější však je položit si otázku podle čeho Ondřej Horák vybíral? Jaká kritéria zvolil, jako ta nejdůležitější? Zkrátka dle jakého mustru postupoval. Odpověď je však čtenáři článku skryta. Z tohoto důvodu nemám v celý článek, potažmo výběr knih, důvěru. Z jakého důvodu ve výběru chybí román Edgara Dutky Slečno, ras přichází oceněný Státní cenou za literaturu? Stejný případ je i s románem Na krásné modré dřevnici Antonína Bajaji. Román Zeptej se táty Jana Balabána je opravdu vynikající, nicméně není důležitější jeho soubor povídek Možná, že odházíme? Osobně mi v jeho výběru také chybí román Radky Denemarkové Peníze od Hitlera, Slabost pro každou jinou pláž Davida Zábranského, Vyhnání Gerty Schnirch od Kateřiny Tučkové, Monarcha Absinth Natálie Kocábové či Děvčátko rozdělej ohníček Martina Šmause. A nejedná se jen o tyto knihy s jejich autory. Takto bych mohl pokračovat dále.

Nad článkem však visí i další otazníky. Například proč je ve výběru zahrnuta novela O rodičích a dětech, když předem autor avizuje na fakt, že se jedná o deset románů? A je opravdu tato novela natolik zásadní, i přesto že používá spoustu klišé a všeobecně známých moudrosloví? A proč román Vrač? V čem je příběh moskevského dispečera komunálních služeb a bývalého režiséra natolik zásadní?

Na závěr mě tak napadá jednoduchá, ale velice důležitá otázka. Je vůbec možné určit nejdůležitější knihy tisíciletí? A kdo má vůbec takovou pravomoc?

Dle mého názoru nelze. Škatulkovat literaturu na důležitou a méně důležitou by se ani nemělo. Česká literatura je přeci jen jedna. Jen se nějaká kniha povede a jiná ne. Určit ovšem nejdůležitější knihy tisíciletí je úkol sysifovský a tím nemožný. Nepovedlo se ho splnit ani Ondřeji Horákovi. Navíc mě v žádném případě ani o svém výběru nijak nepřesvědčil.

autor je místopředsedou Slovanského kulturního institutu