Rozhovor s kardinálem Dukou v Partii na Primě lze přirovnat k pověstnému projevu Jakeše, jehož nahrávka před revolucí kolovala jako důkaz absolutní zmatenosti politického vyjadřování.
Rozhovor se konal v neděli 24.11.2019
Zhruba od časové stopáže 13:30 se kardinál věnuje odpovědi na otázku moderátorky ‚v čem že spočívá hrozba dnešní totality‘? Pan Kardinál mimo jiné říká: „Totalita spočívá v korektnosti …“ Poté v této souvislosti napadá média.
Následují další nesouvislé a nedořečené útočné poznámky. Kardinál se celkově zaštiťuje nenapadnutelností autority Ježíše Krista, potažmo církve, neboť: „pokud lze i na tuto autoritu plivat…“, pak už neplatí nic, žádné pravdy. Chápu, že takto pan kardinál uvažuje, ale působí v sekulárním státě, kde by něco takového sice mohl vyslovit, ale nemůže očekávat, že si to i právně vymůže. Potom by totiž stejnou absolutní ochranu mohli požadovat všichni, kdo se prohlásí za středobod světa. Podstatou demokratizující sekularity tkví právě v tom, že toto nemůže učinit žádná církev, a analogicky ani žádná jedna politická strana.
Na druhé straně panu kardinálovi není zatěžko v čase 16:35 pohovořit na adresu pátera Piťhy. V tomto případě je situace takřka opačně analogická. Na kázání pátera podala trestní oznámení Ženská lobby. Po nějakém čase bylo trestní oznámení odloženo. Pátera Piťhu ochránil stejný sekulární princip jako nebohé divadelníky. Nicméně pan kardinál se o páterovi vyjádřil, že on jako prorok, když chce otřást společností, musí šokovat. No panečku! To je zajímavé. Tak páter, protože je prorok, může šokovat jistou část společnosti, ale divadlo nesmí šokovat jistou část společnosti. Jaká nadutost se zaklesla v takto pojaté falešně triumfující církvi.
Sekularismus je princip, který nebyl samoúčelně použit proti katolické církvi, ale jako princip oddělení mocí, potenciálních uzurpátorů, od státu. Oddělení moci zákonodárné, výkonné a další, třebas i náboženské, zabraňuje ve skutečném vzniku totality. To je korektní stanovisko tvůrců republikánské ústavy. Pan kardinál ovšem nezastírá, že mu principy republiky nevoní a vyhlašuje tedy po vzoru nebo v souladu, těžko analyzovat, s ostatními protofašisty této země, že sekularismus, resp. korektnost je totalita.
Já myslím, že je to skandální. Naneštěstí je satrapa typu kardinála neodvolatelný zdola. Čestný důstojník armády by se po takovém frontovém debaklu sám zastřelil, což ovšem od svědčí o tom, že armáda je možná méně totalitní organizací než katolická církev. Tento pouhý místodržící římského biskupa jistě o nějakém ústupu od útoku na podstatu společnosti neustoupí. Svědčí o tom jeho primitivní antikomunistické floskule. Sice nepadlo heslo „neomarxismus“ při němž se musí každý slušný pravicový člověk zježit odporem, ale ironizovalo se vulgárně Marxovo heslo o změně společnosti v kontrastu k výkladu společnosti. Najednou zde duchovní člověk nepovažuje duchovní výklad společnosti za společenskou změnu. Podstata kardinálovy vzdělanosti se obrací k tak dávné politické a neaktuální historii, s níž zdejší problematiku vůbec nelze porovnávat. Pan kardinál zmiňuje Gramsciho a jeho poznámku o dělnících na barikádách. U nás prakticky žádné dělníky pro barikády nemáme. Dělníci již dávno netvoří žádnou masovou většinu společnosti. Již od hnutí hippies nešlo o marxistický komunismus promyšlený bolševiky. Mladí muži všech vrstev americké společnosti nechtěli umírat v nějaké vietnamské válce. I pozdější protestní hnutí mládeže na západě měla daleko ke skutečnému marxismu, jejich požadavky byly nepromyšlené a nesystematické. Ale budiž. Nikomu neberu možnost diskutabilního názoru. Extrémní levicové kruhy jistě existovaly a existují i dnes, držíce nad hladinou současnou vládu. Ale každý názor musí zůstat diskutovatelný, jinak jde o totální, totalizující prohlášení. To ovšem pan kardinál hází na své odpůrce. Sám se toho ovšem dopouští. Taková koncentrace nesoudnosti na jednom místě se jen tak nevidí. Myslím, že i tato nahrávka bude kolovat ve společnosti a s odstupem let nebudou ani budoucí katolíci věřit, že někdo takový jim mohl být kardinálem.
