Každý myslící člověk se bojí o sebe nebo o druhé. Míra strachu se odráží v úměrné agresivitě vůči nebezpečí a světu. Poněkud přehnané ambice k tomu pak vytváří umělou a křečovitou postavu, které říkáme neodpovědný politik.
Předem říkám, že mám pochopení pro všechny pohledy na věc. Každý má svou pravdu opřenou o svou zkušenost. Nicméně tzv. Nouzový stav není politikum, které se z něj někteří politici snaží udělat. Vládní dohoda s hejtmany je vyjádřením tohoto odborného realismu. Pokud někdo za svůj názor nese přímou právní odpovědnost a musí jej také realizovat prakticky tváří tvář také zájemcům o udržení nouzového stavu, neboť i to má svou logiku.
Potrefení jsme ekonomickými důsledky všichni. Ve zpravodajství se nese fňukání pestré palety ohrožených a odstrčených podnikatelů. Jistě je to velmi důležitý úkol pro vládu, aby zvážila co nejvyváženější pomoc celému podnikatelskému, potažmo zaměstnaneckému sektoru. Ale existence tzv. Nouzového stavu nepřinese nikomu plné řešení problémů. Spíše naopak. Prakticky všichni uznávají, že chtějí všechny výhody centralizovaného nouzového stavu, ale neodpovědně nechtějí žádné jeho nevýhody. Existence nouzového nebo nenouzového stavu chování viru neovlivní. Neovlivní jej ani trvání na ústavním pořádku České republiky. Snaha o politické řešení nákazy je naprosto směšná a cynická. Kdopak to chtěl v minulosti poručit větru a dešti?
Konfrontace politické moci a pravdy v této obtížné situaci všeobecného ohrožení je iracionální. Nese všechny aspekty bezradného zoufalství v myslích ambiciózních snílků o tom, že nějaká lidská moc nějakým rozhodnutím někoho uzdraví. I to jsme již zažili v době vlády šíleného ministra Drábka, který na papíře uzdravil mnoho invalidních a částečně invalidních spoluobčanů. Máme jaksi krátkou paměť. Možná proto, že invalidé jsou menšina, pro někoho dokonce nepotřebná menšina. |A nyní se chováme stejně. V době, kdy aspekty pandemie hrozivě narůstají a jsme na pokraji hranice jejího zvládnutí, objeví se tlak šílenců na rozvolňování. Reakce ze zahraničí by nás také mohla vrátit na zem. Možná bychom ještě mohli uvažovat v rámci všemocné ústavní suverenity, že si doma můžeme dělat, co chceme, ale bude to znamenat naši izolaci v Evropském měřítku.
Nepřeji nám všem nic zlého. Měli bychom si trochu pokorně uvědomit, že parlament prostě o uzdravení z virózy nerozhodne. Nenese přímou právní odpovědnost, tu nese exekutiva, které se nemohou v této nepolitické otázce házet neřešitelné klacky pod nohy. Současná opozice má požadavky, které měla kdysi Henleinova sudetoněmecká partaj. Nejde to splnit a opozice to dobře ví. Proto schválně hází klacek pod nohy. Pochopitelně při tom tvrdí, že si jej pod nohy hází vláda sama. To tenkrát Henlein říkal rovněž.
Nejsem žádný vládní fanoušek, ale nemohu mlčky souhlasit s naprostou nesoudností a ignorací hlasů těch, kdo nouzová stav potřebují, aby jejich snahy mohly pandemii čelit. Například zdravotníci. Ale nejenom oni. Ze strany opozice jsem neslyšel jediný konstruktivní či užitečný návrh mimo populisticky populárního rozvolňování a kritiky. Když je opozice tak osvícená a odborně podložená, ať řekne, jak vyřešit nynější vzestup potřebné péče v některých lokalitách. Tento jev zatím nikdo neumí ani vysvětlit, protože odporuje všem dosavadním poznatkům. A v takové situaci chce opozice harmonogram rozvolňování. Nikdo nemůže dnes předvídat, jak bude situace vypadat za 14 dní, ale proč nežádat na vládě nesplnitelné.
V posledku se hovoří o větší důvěře k občanům, kteří prý budou dobrovolně a rádi plnit vládní nařízení nebo doporučení. To vidíme každý den kolem sebe. Do uzavřených lokalit se dobývají i lidé, kteří jedou k někomu na návštěvu. Lidé jedou řádit na hory, i když nejedou vleky, jsou zavřené restaurace a hotely. Vynalézají v rámci občanské neposlušnosti víkendové nájemní smlouvy, jedou na služební cestu se sáňkami v podpaží. Pořádají podzemní párty apod. Copak opozice nechápe, jak svým postojem přispívá k tomuto jednání? Již parlament ukázal svou bezzubost vůči dvěma svým poslancům, kteří se zkrátka rozhodli, že na očích veřejnosti prostě roušku nosit nebudou. Jaký je to signál k veřejnosti? O selháních některých prominentních jedinců darmo mluvit.
Také bych chtěl a potřeboval od zítřka svobodu ve všem, hlavně v podnikání. Nejsem vůbec zvědavý na nepřetržitý přenos ze sněmovny, kde běží dokola hra Naši furianti. Myslím, že opozice se opět přepočítala. Svým nesmiřitelně konfrontačním postojem Babišovi ve skutečnosti pomáhá. Jeho voliči jsou ještě skalnější, než byli kdykoli v minulosti. Tentokrát jim jejich námitky k opozičnímu postupu ani nezkouším vymlouvat nebo vysvětlovat. Prostě toto myšlenkové a morální harakiri opozice nechápu.
