Do úřadu ombudsmana vstoupil lehkým pružným krokem sympatický mesiáš, který zvedne konečně stavidla proudu většinových řek. Nebude ničemu stavět zbytečné hráze. Naopak nechá tok spravedlnosti přirozeně meandrovat.
Možná tak skončí i sucho, přinejhorším se alespoň o pár milimetrů zvednou srážky díky slzám dojetí většiny dam osvobozené společnosti.
Po mnoha nedůtklivých reakcích na moje zpochybňování diskriminace většiny jsem pochopil, že většina skutečně trpí. Protože tomu tak vážně věří. A kdo by chtěl utrpení většiny? Dokonce i já, největší nepřítel naší spravedlivé většinové společnosti jsem nucen přiznat, že mne utrpení většiny nezvladatelně dojímá. Utrpení menšiny oproti utrpení většiny je totiž příliš malé. Proto docházím pod tlakem důkazů k velké rekonstrukci svých názorů, protože názory nemění jedině idiot. A tím rozhodně nechci být, takže změna už byla nutná. Nevážil jsem si nynějšího ombudsmana proto, že v ne tak dávné minulosti byl usvědčen z neoprávněného užívání titulu JUDr., což znamená, že postrádá charakter a neváží si veřejnosti. Ale aby člověk vážně nebyl idiot, sluší se na to taktně zapomenout a neklást si otázku, jak postupně může nejvyšší představitel státu navrhnout na tento úřad napřed Urválkovu spolubadatelku a poté veřejného podvodníka. Koneckonců se omluvil, rigorózní zkoušku vykonal, tak sorry jako. Konečně něco nekontroverzního, co neprohloubí nenávist, kterou již vnímá i náš smělý jestřáb na hradě, jenž ji sám sice rozpoutal, ale nyní se náramně naivně diví.
Nyní se s nástupem většinového mesiáše, Křečka ombudsmana, konečně dozvíme, že vedle takových prkotin jako je holokaust, dlouhodobé věznění, mučení, politické vraždy, zákaz povolání a třeba i generační dlouhodobé sociální vyloučení nepřizpůsobivých Romů nebo bezdomovců nebo exekuovaných, jsou zde závažnější společenské hrozby zvící jako nerovná podpora studia různobarevných dítek v naší zemi. Naši nejzavilejší pravičáci náhle objevili rovnostářství, které dosud nenáviděli a snaží se jej propašovat do pravicového myšlení.
Moje popírání utrpení z diskriminace většiny však přineslo i pozitivní fakta, jako je uznání jihoafrického apartheidu coby diskriminující organizace ve společnosti, čímž se značně přibližujeme uznání jisté existence mýtického kolonialismu, jenž pro naši většinu dosud neexistoval. Bylo potřeba tento fakt vyzvednout proti mému zpochybňování diskriminace většiny menšinou. Sice jsem diskuzi vedl o naší zdejší demokratické současnosti, to ale nevadilo diskutujícím, aby na mne nevytáhli příklady z tisícileté historie celého vesmíru.
Dnes již nikdo nic neakceptuje, nerespektuje. Zejména většinu. Většina je odkázána svou myšlenkovou pasivitou na většinou jen obtížně ověřitelné informace menšinové provenience. Je třeba rozpustit elitářské akademie a povolat do nich osvěžující většinu. Nicméně dnes je taková svoboda vyjadřování, že všem přijde normální i popírání gravitace. Sice všichni tkvíme pevně na zemi, každý chápe, že gravitačním pádem z výšky si ublíží, ale přijde sebevědomý číman a řekne, žádná gravitace neplatí. Nyní ovšem náš ombudsman zakročí a tuto šílenou menšinu utlačí tak, že se již nebude moci dobývat do vědomí většiny.
Pokud si většina myslí, a že si myslí, že má málo majetku a vysoký nájem, jistě osvícený ombudsman nebude bránit menšinu majitelů a zbohatlíků. Je třeba celou silou většinového konzervativního myšlení podpořit neafektivní a bohulibě nekonavé snahy páně ombusmana. Všimněme si, jak již znovu nejde o věc, ale jen o algoritmický výpočet většinového práva. Zřejmým vyústěním této praxe musí prostě být úplná matematická eliminace libovolné menšiny, byť by byla menšinou jen o jeden jediný hlas. Menšinu je třeba úplně potřít avyhladi… vyhladovět, aby sama dobrovolně změnila navždy názor na konzervativní. Být příslušníkem většiny je konzervativní a přirozené! (To věděl z hlediska pravděpodobného počtu již Stalin a mnozí před ním i po něm)
Z hlediska toho, že nás definitivně zbaví newmbudsman (vyslov ňoumbudsman, z angl. jaz., česky = nový ombudsman) veškerých menšin a zbude nám jen jedna konzervativní většina, jsem ochoten mu vážně odpustit minulé socialistické prohřešky. Studium práva za socialismu, členství v kolaborantské socialistické straně až do roku 1989. Všechny jeho levicové obhajoby socialistické menšinové regulace nájemného. Tenkrát se sice mírně mýlil, ale dnes je nepřítelem mých nepřátel, obtížných menšin, které již zcela ovládají tuto společnost. Ženy již nečekají na mé přidrzle košilaté narážky při průchodu mým zorným polem. Dřív byly nadšené, ale však víte feminismus a volební právo… fujtajbl. Veřejnou dopravou se většinu dne neprojedete bez homosexuálního omakávání. To zakázané na veřejnosti není a podle toho to vypadá, ženy již nesmíte běžně v dopravě otestovat, ale zato se na vás tlačí stejnopohlavní neplodní trubci. Dalo by se to všechno útlakové zdlouhavě povyprávět, ale to by bylo mnoho dlouhých blogů.
Našemu hrdinovi většinové práce však na úplnou změnu zaměření úřadu stačí dokonce jen krátké nože. Hitler potřeboval nože dlouhé, Křeček se modernizoval. Krátké nože jistě budou také mnohem tišší a mediálně efektivnější, že si nikdo ani nestihne něčeho všimnout. Snad jen trochu zákeřné, ale co, je to v zájmu většiny a basta. Taková je a bude demokracie.
Z hlediska konzervativně mravního má se za to, že vražda na menšinách není vždycky zas až tolik trestuhodná. Konzervativně křesťanská přirozená většinová společnost potřebuje podle zákona doeliminovat vyloučené společenské menšinové entity. Například u nevymahatelných pohledávek sice již nejde o věc vymožení dluhu, ale jde již o výchovnou mstu. Dotyčný dlužník se naštěstí již u našeho newmbudsmana jen těžko bude dovolávat svých menšinových práv. Jen musíme dát pozor, aby nás dlužníci nepřečíslili.
