Příčetnost země na rozcestí

Začali jsme kdysi Sametovou revolucí, kdy jsme se kasali, že nejsme jako oni. V nové době jsme se nedokázali vypořádat s neonacisty a dalšími různými hatery. Martin Konvička dodnes učí na JU, ale děkana Ševčíka odvoláme…

Tak vypadá momentální svoboda v této zemi. Připomeňme si, že  Martin Konvička  zinscenoval  „Invazi Islámského státu“.   Ohromná legrace,  které si všimli i v zahraničí, protože vyvolala paniku hlavně mezi turisty. Martin  Konvička dodnes normálně učí  na Jihočeské Univerzitě.

Volbou bývalého komunisty a zaškoleného rozvědčíka aktuálně do vrcholné funkce ve státě jsme vlastně definitivně rehabilitovali veškerou komunistickou minulost. Přinejmenším jsme připustili, že vidíme zásadní rozdíl mezi hodným bývalým komunistou, který se kaje a charakterově opravdovějším současným komunistou? Skutečné přesvědčení je pro nás méně než pragmatické prohlášení názorového postoje odpovídajícího mocenské situaci?

A nyní máme případ nebohého děkana Ševčíka, který se možná jen náhodně vyskytl ve špatnou dobu na špatném místě, ale někomu ohromně vadí jeho názory, které ho budou asi stát místo. A stále se zde budou mnozí dušovat, že se nic neděje, svoboda projevu není ohrožena. Totalita se totiž plíží při zemi a tváří se do poslední chvíle svobodomyslně, ba dokonce si svobodomyslnost pro sebe vynucuje. Jenomže důležité jsou znaky situace. Vykonstruované důvody dehonestace a nadšeně horliví studenti, kteří v normální zemi vždy stojí proti vládě, tak u nás kopou za vládu. To je skutečně důvěryhodná skupinka aktivistů, studenti, kteří chtějí vyloučit děkana za účast na demonstraci (možná domnělé) a za politicko ekonomické názory.

Mám tu smůlu, že znám děkana Ševčíka z dob jeho mládí a sportování v atletickém oddílu Bohemians Praha, kde skákal do výšky a běhal snad i sprinty přes překážky. Už tenkrát byl rebel, nikoliv podle mého gusta, ale svého druhu. Řada lidí tenkrát zvolila přístup vzetí za slovo a prostřednictvím objektivních faktů v rámci systému se pouštěli do kritiky poměrů. Omezeně, ale přece. Tak jsem ho zpovzdálí vnímal subjektivně já, který se s ním zdravil a prohodil tu a tam pár slov. Blízcí přátelé jsme nebyli.

Dnešní názory docenta Ševčíka neznám a nesleduji. Slyšel jsem nějaké rozhovory s ním a nějaká jeho prohlášení, která mne neoslovila. Nicméně na jeho jinakosti mi nepřišlo nic nepatřičného pro demokratický diskurz. Současná štvanice na jeho osobu není jen špinavost, ale má zřejmě také zastrašit potenciální odpůrce. Takovou cestou se tedy vydala svobodomyslná pětikoalice Spolu. A začínám mít bohužel dojem, že prezident nebude jiný. Už se v jeho slovníku objevil výraz dezoláti. Kolektivní pohled na demonstranty, kteří chtějí údajně bořit. Stále je u mne v období hájení, nicméně nelze neevidovat jeho průběžné projevy. Svoboda se prostě vytrácí. Uvidíme, co nám z ní zbyde za dalších pár měsíců. Buďme pozorní. Nepodceňme tyto jasné totalitní příznaky a předehry podobné roku 1948. Úplně stejné to jistě nebude, ale strukturální fakta rozumný člověk neignoruje. Hromadění moci, obsazení všeho v této zemi bez rovnováhy již začíná bít do očí.