Babiš a spolu s ním všichni pohodlní místní populisté se mýlí, když si představují nějakou svatou národní nezávislost jednotlivých států. Mírotvorná aliance EU přece nemůže nečinně přihlížet výrobě veřejného násilí.
Orbánův zákon proti „neziskovkám na ochranu rodičů a dětí“ před LGBTQ+ osvětou je výrobou veřejného násilí. Takový zákon chce opět říci, že otázka nakažlivosti nemocemi LGBTQ+ je pravdivá a je možné ji vtělit do upevňujícího zákona. Tím se uzavírá i jakákoli další možná diskuse nad tímto tématem. V konečném důsledku se tím zvyšuje možnost násilného řešení situace kolem komunity LGBTQ+, protože je znovu vylučována mimo normalitu a je třeba proti ní prý bojovat.
Zastánci argumentující nějakou absolutní národní svobodou jsou úplně vedle. Chtějí tím naznačit, že vyhraje-li svaté demokraticky formální volby zase nějaká partička projektující nějaký ten holokaustek, že o nic nejde? Mají evropské národy, při znalosti palčivé historie, právo na nějakou novou fašizující národní vlnu práva na ostrakizaci nějakých menšin, a to ještě na základě zcela obskurních argumentací?
Čestná země musí logicky vyhlásit s takovými „orbánovskými zákony“, referendum o vystoupení z liberálně demokratické aliance EU. Válečnému běsnění druhé světové války předcházel právě ostentativní odchod agresivních zemí Osy z mezinárodní organizace kolektivní obrany. Německo a jeho spojenci postupně vystoupili z tehdejší Společnosti národů, aby se nemuseli držet obvyklých mezinárodních morálních závazků.
Neexistují žádné zcela a trvale univerzální systémy hodnot. Vypjatá národnost může být pro svět kontraproduktivní. Totální ochrana majetku může být v přímém rozporu se zachováním života, který je důležitější než majetek. K tomu všemu je nutno připustit trvale zajištěnou svobodu diskuse. Je třeba neustále znovu probírat některé otázky, dokud budou masivní veřejné ostrakizační požadavky neinformované většiny. Uchopení genderu a jeho poselství svobody proti plochému vizuálnímu určení totální pohlavnosti pohledem zvenčí není jednoduché. Samozřejmě někdy v dobré víře přehánějí ochránci menšinových práv. Ale někdy přehání i zaslepená většina společnosti, vědoma si své síly, přesto fňuká, že je okrajovými jevy společnosti údajně ohrožena.
Babišova poznámka na adresu EU je další mezinárodní ostudou, která zkresluje inteligenční sympatie českého živlu ve světě. Orbán i Babiš dobře vědí, že jde v této otázce o myšlenkový lapsus, ale je jim přednější jejich kapsus.
