Pavlovovská totalitní masáž

Pavlovovci musejí mít nějakou táhlou kocovinu z úspěchu. Vždyť volby vyhráli. Ale oni se nám potřebují vervat do hlavy, ujistit nás, že zvítězila prozřetelnost dobra, kdy zbožňovaný idol vede přímou cestou ke spáse.

Ano, lidé si dnes více myslí, že za Pavla bude lépe a správněji. Nikomu to neberu. Máme tak málo informací a jsme denně atakování agresivní kampaní, která dokola opakuje stejné vládní mantry. Uzákonili jsme si, že se má stíhat podněcování k násilí. Když se podněcovalo k násilí na Romech nebo na imigrantech z jihovýchodu, tak se to nedalo, diskutovalo se o výchově a trpělivosti. Soft neonacisté a latentní rasisté se mohli smát a vyhřívat v bezpečí „tehdejší svobody slova“. Dnes najednou jde snadno stíhat podněcování násilí vůči Ukrajincům. Ne, že by to bylo méně odsouzeníhodné, ale jistá disproporce zde je. Hlavně se s touto hrozbou může svézt rovněž obecné  vyhrožování proruským dezolátům  a kolaborantům obecně, aniž by samozřejmě bylo definováno, co za těmito pojmy a nálepkami hledat. Já tam vidím agresi a dobrovolnou fanatickou zlovolnost. Každé podněcování k násilí by mělo být stíháno, i hrozby směrem k neujasněným dezolátům a kolaborantům.

Jiný Pavlovovec nás přesvědčuje:  "A existuje také boj dobra se zlem."  Dobro je Pavel, zlo je prý Babiš. Pro mne je to ovšem polemika na úrovni dobra a zla mezi hruškou a jablkem. Větší či menší zlo jsou dohromady stále zlo. Nevidím žádné rozdílné vlastnosti, kromě luxusního finančního úspěchu „zla“. Dobro se prý napravilo a není již tak rozvědčické ani komunistické. Zlo říká totéž a proměnilo to navíc ve finanční a podnikatelské aktivity. Naopak se mi zdá sebešpinavější ultrapodnikání miliardáře napravenější v postoji ke komunismu a obrácení na kapitalismus, než vojenský kariérismus za libovolného režimu. Navíc mi nesmírně vadí, že Pavel není schopen žádné intelektuální svobodomyslné úvahy. Ale co. Byl zvolen a tím to pro mne končí. Nemusím ho milovat ani pod tlakem nesoudných exkluzivistů dobra, kteří se snaží všechny zmanipulovat, že dobro rozpoznali a jediní jej vlastní. Svět je mnohem barevnější a kontaminovanější, než by si Pavlovovci kdy mysleli.

Stále nekončí ubohé polopravdistické mantry na téma paralely s druhou světovou válkou.  Prý jde například v případě Minských dohod o příměří na Ukrajině o Mnichovanství.  Autor manipulace nečetl (možná četl, ale nechce pravdivě chápat a referovat) zřejmě text a kontextové články. Ukrajinci se účastnili jednání. V tom se nedá nic srovnávat s Mnichovskou dohodou, do jejíhož jednání jsme nemohli zasáhnout a vznikl přímý kolektivní diktát. Sporný problém trochu připomíná situaci Sudetských Němců, kteří mch. na mnichovském sedánku také nebyli. Ale situace je naprosto jiná. Na jednání byli zástupci všech stran konfliktu a Ukrajinský kontaktní pověřenec smlouvu ratifikoval. Německo a Francie nejsou rozhodně tím, čím byli v roce 1938. Nicméně se tato lživá manipulace neustále omílá. Ukrajincům to nepomáhá a nikdy nepomůže k míru. Oni totiž chtějí válčit a proto také  Minské dohody  bojkotovali a přímo neplnili. V nějaké míře je neplnily obě strany, ale Ukrajinci si neujasnili, jakou míru autonomie jsou povinni dát v zájmu dodržení univerzálních lidských práv svým „milovaným“ spoluobčanům. Na Krymu nepadl ani výstřel. Nakonec již v roce 1991 zvítězilo na Krymu referendum o samostatnosti, kterou Ukrajina nevyslyšela a potlačila. Kdyby šlo o neblahou anexi, pak by se jistě přinejmenším partizánský boj tu a tam uplatnil. Pokud by bylo obyvatelstvo na Krymu nyní zmučeno, nemůže být velký problém úplně stejně přetáhnout tamní občany na stranu Ukrajiny. Myslím, že výhrůžkami kolaborantům se toho nedosáhne. V případě stále skvělejších zbraní ze západu budeme svědky vybíjení kolaborantů na Krymu (i Donbase) hlava nehlava. Kolektivní vina zajásá. Kdo kdy vyšetří pak ty zločiny mi není jasné. Nebudeme-li již dnes s Ukrajinci mluvit i o vítězném postupu stran lidských a humanitárních práv, dočkáme se ještě větší živelné katastrofy než byl divoký odsun našich Sudetských Němců. Přátelství neznamená jen poplácávání po ramenou a bezvýhradná podpora. Přítel dokáže i do očí říci nepříjemná fakta a hrozby, které vidí. My nejsme přátelé, my jsme spíše hecíři a manipulanti. Kéž by naši Pavlovovci konečně vystřízlivěli.