O spravedlivém hněvu

Reakce na pomezí šoku, účasti a vzteku se dá přirovnat ke spravedlivému hněvu. To po 7. říjnu prožívá izraelská společnost a zčásti i židovští věřící a sympatizanti po celém světě. Sebe považuji za sympatizanta.

Ano, židovská komunita stále reflektuje svoje prožitky a případně rodinné důsledky z doby holokaustu. Platí to i pro mne. Naše prababička skonala bez péče na jedné z půd Terezínského ghetta. Dodnes nemám odvahu to místo jet hledat, ačkoliv i na tato místa se dnes pořádají komentované prohlídky.

Proto rozhodně nemám chuť zpochybňovat a relativizovat tragické a hrůzné události nejen na jihu Izraele, ale potažmo po celém světě. Neděje se to jenom v dnešním Izraeli. Různé holokaustíčky si pořádaly kdejaké samozvané uzurpátorské skupiny po celém světě (Pol Pot, Východní Timor, Jugoslávie, Rwanda a další). Ve Rwandě stačilo svého času mít nějaký etnický tvar nosu, aby došlo k masovému vraždění. My Evropané bychom ani neuměli popsat vizuální rozdíl a rozdělit skupinu domorodců na etnické skupiny. Koneckonců dnešní antisemité bez jarmulky nepoznají dnes v Evropě Žida. Nedokázali to samozřejmě ani Němci v době WWII. Museli jste prokazovat árijský původ na základě matrik.

Podobně dnes nikdo nedokáže rozlišit z vnějšku bez nějakých pomocných důkazů tzv. Palestince od stoupence Hamásu. "Nejchytřejší" mstitelé jsou ovšem přesvědčeni, že přiměřenou obranou je prevence, kdy již palestinské děti stejně jednou budou teroristy Hamásu, takže naprosto bez milosti považují likvidaci humanoidů z pásma Gazy.  Obviňují celý svět z propalestinského intelektualismu,  který pro ně nahradil lidskost a humanismus či nějaké to mezinárodní právo.

Nejsem a nemusím být propalestinský intelektuál jen proto, že prokazuji soucit a solidaritu s nevinnými oběťmi, kterými jsou děti v místech všech krvavých střetů a konfliktů. V Africe verbují dodnes do bojových skupin děti, které nic jiného, než výcvik k zabíjení nepoznaly. Přesto ty děti nikdo nevyvražďuje bez soudu. Je to celoživotní zátěž pro ně i jejich okolí. Nemůžeme nikdy poznat, nakolik provinilec prokazuje okolnímu světu nápravu a nakolik je připraven svoje činy opakovat. Přesto propouštíme delikventy po vykonání trestu na svobodu, ačkoli spolehlivou prevencí by bylo zabít a zavraždit, oko za oko, zub za zub.

Západní právo v současnosti nemůže uznat nějaké preventivní právo, na jehož základě postupovaly v minulosti hrůzné totalitní režimy. Na základě pravděpodobnosti požadoval například Stalin určité procento delikventů jako prevenci proti útokům vůči komunismu. S tím nemůže Západ souhlasit, a rozhodně s tím nebudou souhlasit ani sami Izraelci, až jejich hněv pomine. Izraelci se nemohou chovat stejně, jako se, kdy chovali ve světě k nim. Nemohou zavírat oči před tím, že na ně zaútočili humanoidi z nějakého pásma. Příliš to připomíná někdejší evropský postoj k židovskému ghettu, kdy se kontroloval židovský způsob života. Židé se nemohli svobodně stěhovat a usídlovat, nemohli mít bez povolení děti a nemohli podnikat v mnoha oblastech běžného obchodu. Vnutili jim lichvářství, které pak ještě sloužilo jako omluva za občasné vražedné pogromy na Židy.

Jakkoli chápu hněv a bezprostřední emoce, nelze se vzdát právních požadavků mezinárodního práva a sledovat trpně akt pomsty. Jistě nelze potrestat všechny zločiny, jichž se teroristé kdy dopustili a dopustí. Prevence je o tom, aby to terorismu nestálo za to, aby měl co ztratit. Třeba i podporu ve vlastním národě. Tato cesta rozhodně nevede přes pomstu. Tato cesta rozhodně nevede přes označování lidí za humanoidy, přes kolektivní vin, přes nějaké pásmo, kde neplatí vlastně žádné zaručené právo, kde nejsou podmínky k životnímu rozvoji, protože někdo jiný má v ruce všechny vaše životní zdroje. Neexistujete jako entita, takže nemůžete například zaměnit svoje teroristické předurčení za studium a píli vedoucí k Nobelově ceně. Pro takové uznání neexistujete. Jak to, že tak inteligentnímu národu, za který svět dnes Židy považuje, to nedochází? Opravdu je normální mít ve výsledku na svém území pásma a země nikoho, humanoidy. To je úspěch? Výsledek? Příčin je mnoho, ale u pocitu bezbřehé pomsty to začíná. Proti palestinskou prevenci nelze uznat za přiměřenou obranu, protože jde ve skutečnosti o pomstu a ta je pro budoucí koexistenci nepřijatelná.