Existují mnohé výklady, které v atmosféře strachu lze podsunout komukoli. Takže včerejší ukrajinský adorant může být za pár hodin kýmkoli radikálnějším a ukrajinštějším shozen do stoupy k ruSSáckým zločincům, jako kdysi Slánský.
V poslední době si neustále kladu otázku, kdo může mít zájem na tom, aby se největší pozornost věnovala prohřeškům špatných názorů na ukrajinskou záležitost. Hodí se to všem ostatním agresivním vizím provozovaným na sociálních sítích od neonacistů po obyčejné psychopatické tyrany, kteří s nepřetržitým zaujetím hlídají i tady na blogu, kdo co říká a ihned vědí, jak špatně a protiukrajinsky to myslel.
Stále doufám v demokracii a rozum lidí – voličů. Doufám, že voliči v nastalých volbách naznačí nejen z ekonomických důvodů, ale také z etických důvodů a z důvodů svobody, že nynější vládní uskupení je již mimo mísu. Premiér pak odvolá svoje protiprávní tvrzení alias poplašnou zprávu, že jsme ve válce. Právně nejsme. Proto ani není důvod stíhat protichůdné názory na ukrajinskou záležitost. Je to čiré vyhrožování a zastrašování. A nejhorší charaktery se toho chytí, protože jejich útočnost má najednou vládní posvěcení a běsní jak za dob „hilsneriády“. Nikdo nemohl vědět, zdali Leopold Hilsner zabil Anežku Hrůzovou. O tom musí rozhodovat jenom soud a prohřešek jednotlivce neměl žádnou pravomoc spustit největší projevy antisemitismu.
Dnes se spouští největší projevy hloupého antikomunismu. Frekvence slova kolaboranti značí, že spouštíme vlastní vnitřní studenou válku. Pak by ovšem měl heršvec Fiala pravdu, že jsme ve válce. Prostě jako za husitů. Buď si pod jedno nebo pod obojí. Buď jsi sparťan nebo slávista. Prostě tak všem život nefunguje. Svoboda není černobílá, ale libovolně barevná. Ovšem západ v čele s USA sundal masku univerzálních lidských práv a vidí práva jen někoho. Vybraných skupin obyvatel podle nahodilých klíčů zhusta jen ekonomického charakteru.
V posledních letech jsem s Václavem Klausem mohl jen málo souhlasit, ale nyní s jeho posledním článkem o ukrajinské záležitosti souhlasím hodně. Najdou se tam pasáže, kde mi zase pije krev. Ale krev mi pije kdekdo. Putin, Biden, ale i Zelenský. To není svět, jaký bych si přál a nechci s ním mít vlastně nic společného. Zkoumám hodně poctivě a do hloubky různé záležitosti a nad zjednodušeními v ukrajinské záležitosti mi málem zůstává rozum stát. Dokonce i v minulosti inteligentní jedinci se nechávají zatáhnout do rusofobické kampaně.
Univerzální lidská práva žádají ptát se po právech všech trpících na všech stranách, protože oficiálně právě na západě nesmí být uplatňována kolektivní vina. Ale politici s ní rádi operují a koketují, protože jejich agresivní klaka si to žádá. Já ovšem nejsem agresivní. Neudělám si čas na plošné ani pravidelné ataky na své zdejší odpůrce. Ono by se třeba tváří v tvář ukázalo, že to není tak zjednodušeně horké, jak se vypjatí proukrajinští matadoři tváří. Sudetských Rusů na Ukrajině je více než Kosovců. Nemůžeme se ptát a obávat o jejich práva? I když si myslíme, že Putin k tomu neměl zvolit agresivní válku. V tom není sporu. Spor je v tom, zdali je nebo není vyprovokovaná. A právě tuto otázku nechtějí vládní kruhy zodpovídat. Také nelze doufat, že by se tajné služby pracující pro USA potažmo pro NATO přiznaly, že provokovaly a eskalovaly. Právní kruhy zase nemají odvahu veřejně analyzovat Minské dohody a tak se o jejich úloze mlčí. Minské dohody uznávaly univerzální lidské právo sudetoukrajinských Rusů na existenci. Nicméně Ukrajina je prohlásila za neloajální teroristy. Německo a Francie po invazi Rusů na Ukrajinu vyklidili pozice a jejich garance univerzálních lidských práv odešla s nimi.
Mír je naše povinnost. Žádné zachování nafuněné tváře nějakých jednotlivců nehraje roli. Pevně doufám a sám pro to udělám všechno, aby se mír vrátil. Kolaborant rozhodně nejsem a nebudu, i když tuším, že klaka si zaklaká. Když vidím, co všechno se podsouvá právě např. Václavu Klausovi, tak chtěj nechtěj musím i jako jeho odpůrce být dnes na jeho straně. Problémy jsou vždy věcné, to jen fanatici z nich dělají mysticko ideologickou válečnou záležitost. Počkám, co řekne u voleb mlčící většina. Pokud mír zase zcela prohraje bude možná čas na emigraci. Naštěstí většina mé rodiny už žije dále na rozumnějším západě, tak tu nebudu muset v tomto marasmu zůstat.
